Vize, jakou potřebujeme/1630
Vize, jakou potřebujeme/1630
K diskusi o tom „jaký je kapitál“/4
Ondřej Černík a Michal Kroh vstoupili do důležité diskuse o tom „jaký je kapitál“. Trochu mě mrzí, že trochu unikla podstata toho, co považuji za nejdůležitější:
| Pokud považujeme schopnost všeobecného prostředkování procesů ve vnějším i vnitřním prostředí člověka a lidské pospolitosti za základ zrodu (nejen) lidského vědomí i jako základ všech produktivních schopností člověka, pak v ekonomickém systému, ve kterém jsou investiční příležitosti využívané podle míry jejich výnosnosti, splývá ekonomická a sociální efektivnost: To, co je ekonomicky efektivní je i maximálně sociální (naplňuje neobecnější etická kritéria), a to co je maximálně sociální je i sociálně efektivní. |
Když už známe tuto perspektivu, pak stačí:
- Přesně zjistit, co brání tomu, aby investiční příležitosti byly využívané podle míry jejich výnosnosti.
- Navrhnout, co dělat, aby příslušné překážky či bariéry byly překonávány.
To je úplně jiný pohled na ekonomiku, než jaký nabízí stará ekonomie (uvězněná ve stereotypech neoklasiky).
Ondřej Černík:
Po pokračováních 1620 a 1621 je zřejmé, že autor stránek ránu s Garym Stanley Beckerem nerozchodil. Místo věcné odpovědi na otázku „Kde je Becker?“ přesunul debatu od rovnice a zdroje k umělé inteligenci, pojmovým vektorovým polím, Hegelovi, Marxovi, vědomí, vesmíru a „všeobecnému zprostředkování“.
To je útěk od jádra věci. Od Goethova „jádra pudla“ z Fausta.
Autor předtím napsal „Předvedu“ a vytáhl rovnici E = (1 – p)G – pS. Jenže to není jeho objev. Je to zjednodušená verze klasického Beckerovského kalkulu odstrašení z tradice Garyho Stanley Beckera, zejména z článku Crime and Punishment: An Economic Approach, Journal of Political Economy, 1968. Pokud šlo o obecnou ilustraci, měl Beckera citovat. Pokud to vydával za vlastní „Předvedu“, jde o nepřiznané převzetí cizího aparátu.
Dnešní únik k AI na tom nic nemění. AI není pramen pravdy ani náhrada teorie. AI může generovat text, asociace a formulace, ale autor musí dodat zdroj, model, mechanismus a odpovědnost. To se zde nestalo.
Proto lze problém autora stránek shrnout jednoduše:
- Becker bez Beckera.
- Myerson bez mechanism designu.
- Nash bez hry.
- Hurwicz bez mechanismu.
- Marx bez vlastnictví, zisku, ztráty a moci.
- AI bez odpovědnosti za pravdu.
- Vědomí bez subjektu zkušenosti.
To není syntéza. To je slepenec velkých jmen a nedotažených pojmů.
Autor stránek se snaží vystupovat jako mediátor celé diskuse, ale po konkrétní námitce pouze přesunul scénu. Neobhájil rovnici, neoddělil vlastní přínos od převzatého aparátu a neodpověděl na základní otázku:
Kde je Gary Stanley Becker?
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/13047-komentare.html#617005
K tomu:
- Černík není „trochu mimo“, ale „úplně mimo mísu“, když píše, že jsem „přesunul debatu od rovnice a zdroje k umělé inteligenci, pojmovým vektorovým polím, Hegelovi, Marxovi, vědomí, vesmíru a „všeobecnému zprostředkování“. Přesunul jsem ji do oblasti, do které zcela logicky vyústila. Podle postneoklasické ekonomie (ekonomie produktivní spotřeby) vývoj ekonomického systému směřuje k této podobě:
| Systém, ve kterém mohou být využívání investiční prostředky jednoho ekonomického subjektu k využití investičních příležitostí druhého subjektu je ve stavu paretovského optima tehdy a právě tehdy, kdy jsou investiční příležitosti využívány podle míry jejich výnosnosti, a to bez ohledu na to, kdo je vlastníkem investičních prostředků, investičních příležitostí a v čí prospěch jsou při realizaci stávajících investičních příležitostí generovány investiční příležitosti nové, je ve své podstatě systém, ve kterém svobodný rozvoj každého je podmínkou svobodného rozvoje všech. |
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/13060-podari-se-polidstit-pocitac-ne-nekdy-ale-ted-59.html
Teprve z pozice této úrovně ekonomického systému lze zpětně pochopit, co se děje v současném systému. „Anatomie člověka je klíčem k pochopení anatomie opice.“
Předmluva ke Ke kritice politické ekonomie (1859).
Marx zde vysvětluje, že vyspělejší forma nějakého jevu (např. kapitalismus) umožňuje pochopit jeho dřívější, méně rozvinuté formy (např. feudální nebo antické ekonomické vztahy). Právě tak anatomie stavu, kterým končí předhistorie lidstva, umožňuje pochopit současné dění, se všemi jeho zrůdnostmi.
(Pokračování souvisejícím tématem)