Vize, jakou potřebujeme/1677

Vize, jakou potřebujeme/1677

Na žádost několika kolegů jsem 24. června uspořádal předprázdninový teoretický seminář, viz:

„Téma bude tentokrát velmi atraktivní a prakticky významné:

Využití umělé inteligence při komunikaci mezi lidmi na kontroverzní otázky, aneb jak se vymanit z pasti narativů

Vybereme si konsensuálně konkrétní téma, požádáme AI, aby se vyjádřil k argumentům obhajujících odlišná stanoviska a pokusíme se dojít k dostatečně komplexnímu pohledu na vybranou problematiku. Odpovědi AI budeme sledovat na promítacím plátně. Dle dosavadních zkušeností stihneme více než jedno téma. Při této příležitosti si řekneme i něco o architektuře AI a o tom, jak AI využít k řešení teoretických otázek.“

Poznámka: V díle 1674 jsem uveřejnil kritickou reflexi semináře z ostrého pera Ondry Černíka, kterou doporučuji přečíst před tím, než se seznámíte s jednotlivými díly série.

I když bylo těsně před prázdninami, parno a probíhaly zkoušky i státnice sešlo se na třicet účastníků včetně studentů. Petr Bureš TV pořídila videozáznam, který je celý zde:

https://www.youtube.com/watch?v=p2fReAzK_kg

Na pokračování uveřejňuji přepis seance s AI. Ke každá otázce, před tím, než byla předložena AI, proběhla diskuse. Záměrně jsme začali nepřesnou a naivní otázkou. Konkretizace byly iniciovány z pléna, já jsem otázku jen přepsal. Výsledek je podle mě dost zajímavý.

Já:

Jsou nadnárodní korporace nutným a nevyhnutelným produktem vývoje kapitálu, nebo selháním státu při regulaci soutěže kapitálů v tržním prostředí?

AI:

Nadnárodní korporace jsou do značné míry přirozeným produktem vývoje kapitálu, ale zároveň jejich dnešní podoba odráží i selhání nebo slabost státu při regulaci tržní soutěže. Obě tvrzení mohou být pravdivá současně – záleží, z jaké teoretické perspektivy se na to díváš.

Stručné jádro odpovědi:

Kapitalismus má vnitřní tendenci koncentrovat kapitál a expandovat za hranice států. Státy ale mají nástroje, jak tuto koncentraci brzdit – a často je nevyužívají.

Dvě hlavní interpretace:

1) Nadnárodní korporace jako nevyhnutelný produkt kapitálu

Tento pohled je typický pro marxistickou a neoklasickou tradici.

– Kapitál se musí zhodnocovat, a když domácí trh nestačí, expanduje do zahraničí.

– Koncentrace a centralizace kapitálu vede k tomu, že velké firmy pohlcují menší.

– Globalizace je logickým pokračováním konkurence – kdo neexpanduje, zanikne.

– Nadnárodní korporace jsou tedy evolučním stádiem kapitalismu, podobně jako byly dříve monopoly nebo kartely.

Tento výklad říká: i kdyby stát reguloval, kapitál by si našel cestu k růstu.

2) Nadnárodní korporace jako selhání státu a regulace

Tento pohled zdůrazňuje roli politických rozhodnutí.

– Státy umožnily daňové ráje, volný pohyb kapitálu a minimální regulaci.

– Antimonopolní politika je často slabá nebo nefunkční.

– Korporace získaly politickou moc, která jim umožňuje ovlivňovat zákony.

– Výsledkem je, že firmy mohou růst do velikosti, která by byla dříve nepředstavitelná.

Tento výklad říká: nadnárodní korporace nejsou nevyhnutelné – jsou výsledkem politických voleb.

Jak to držet pohromadě:

Realita je kombinací obou mechanismů:

– Ekonomická logika kapitalismu tlačí firmy k růstu, koncentraci a expanzi.

– Politická logika států určuje, jak daleko je nechají zajít.

– Nadnárodní korporace tedy vznikají tam, kde se přirozené tendence kapitálu setkají s nedostatečnou nebo záměrně slabou regulací.

Co říkají data (stručně):

– V roce 2023 mělo 500 největších firem světa tržby přes 41 bilionů USD – více než HDP většiny států.

– 30 největších korporací má větší ekonomickou sílu než 100 nejchudších států dohromady.

– 10 největších technologických firem ovládá přes 90 % globálního online reklamního trhu.

To ukazuje, že koncentrace kapitálu je extrémní, ale zároveň je zřejmé, že státy tuto koncentraci umožnily.

K tomu:

Jednak dobrý přehled a jednak odpověď, která vyvolává další otázky. Mezi účastníky se rozpoutala živá diskuse, z níž kontextuálně vzešla následující otázka:

Já:

Existují případy, kdy nadnárodní korporace dokážou ovládnout stát (např. AIPAC).

AI:

Existují případy, kdy nadnárodní korporace nebo extrémně silné zájmové skupiny dokážou ovládnout nebo výrazně ovlivnit stát, ale není to automatické a není to totéž jako „řídit vládu“. Jde o jev, který politologové označují jako regulatory capture, korporátní vliv, nebo v extrémní podobě oligarchizaci státu.

AIPAC je v tomto kontextu často zmiňován, ale je důležité držet se faktů: AIPAC není korporace, ale lobbistická organizace. Její vliv je předmětem veřejné debaty, ale není to „ovládnutí státu“ v doslovném smyslu.

Co znamená „ovládnout stát“:

V politologii se tím nemyslí převzetí vlády, ale situace, kdy:

– zájmová skupina má větší vliv na politická rozhodnutí než běžní občané,

– stát přizpůsobuje politiku potřebám konkrétního aktéra,

– regulace je psaná tak, aby vyhovovala konkrétním firmám nebo skupinám,

– politici jsou závislí na financování, informacích nebo podpoře daného aktéra.

To se může stát u korporací, oligarchů, lobbistických skupin, finančních institucí nebo zahraničních vlád.

Příklady, kde se to skutečně stalo:

1) Standard Oil (USA, 19.–20. století)

– Firma ovládala až 90 % trhu s ropou.

– Měla obrovský vliv na politiku a regulaci.

– Nakonec byla v roce 1911 nuceně rozdělena antimonopolním zákonem.

2) East India Company (Britské impérium)

– Extrémní případ: společnost měla vlastní armádu, vybírala daně a spravovala území.

– Prakticky vládla Indii jménem britské koruny.

3) Gazprom (Rusko)

– Firma je úzce propojena se státem.

– Její ekonomická síla se používá jako politický nástroj.

4) Tech giganti (Google, Meta, Amazon)

– Mají obrovský vliv na regulaci digitálního prostoru.

– V EU i USA probíhají antimonopolní řízení právě kvůli obavám z nadměrné moci.

A co AIPAC:

AIPAC je vlivná lobbistická organizace, která:

– financuje politické kampaně,

– organizuje politickou podporu,

– má silné kontakty v Kongresu,

– prosazuje konkrétní zahraničněpolitické priority.

Její vliv je velký, ale:

– neřídí vládu,

– není to korporace,

– funguje v rámci legálního lobbingu,

– její vliv je předmětem demokratické debaty.

Je to příklad silného zájmového aktéra, ne „ovládnutí státu“.

Jak to chápat v širším kontextu:

Nadnárodní korporace nebo zájmové skupiny mohou získat nepřiměřený vliv, když:

– stát má slabou regulaci,

– politické kampaně jsou závislé na soukromém financování,

– existuje informační asymetrie (korporace mají experty, stát ne),

– dochází k rotaci mezi politikou a byznysem (tzv. revolving door).

To není nevyhnutelné – je to politická volba.

K tomu:

Z další diskuse vzešla následující otázka:

Je takový případ i United Fruit Company příkladem takového ovládnutí státu?

(Pokračování)