Vize, jakou potřebujeme/1697
Vize, jakou potřebujeme/1697
| Významná úvodní poznámka: | |
K tomu pár poznámek: |
|
| – Je to škoda. Než jsem se stěhováním začal, měl jsem (v květnu) 53.808 nezávislých přečtení, tj. téměř dva tisíce denně. Pak jsem začal převádět prezentování příspěvků na nový hosting. | |
| – Adresa mého nově umístněného blogu je: https://www.svoboda-projevu.cz/ | |
| – Prosím, začněte ji používat a upozorněte na ni i své známé. Když ráček poustevníček přechází z jedné ulitky do druhé, je nejvíce zranitelný. Nerad bych, aby tímto přechodem ztratili s tím, co s kolegy vytváříme, spojení ti, kterým to pomáhá orientovat se v současném dění a inspirovat se ke konkrétním aktivitám. | |
| – Má to i jeden významný pozitivní efekt. Propojením došlo k užšímu spojení s webovými stránkami NEPODVOLENÍ, viz https://www.nepodvoleni.cz/ | |
| – Unikátní na těchto stránkách je, že se snaží integrovat všechny zdroje relevantních informací, tj. že zde člověk najde vše, co mu umožňuje hledat pravdu doslova pohromadě (vyzkoušejte to rozkliknutí). | |
| – A hlavně, na těchto stránkách najde zájemce i plný text všech příspěvků k pěstování vize z předcházejících let, který je nezávislý na předpokládaném zrušení původního hostingu, a to zde: https://www.nepodvoleni.cz/#tVize4 | |
| – Zveřejnění souhrnných textů ve Wordu považuji za důležité, protože jsou vybaveny obsahem a prostřednictvím Ctrl.F zde lze najít vše, co se týká reakcí na důležité události, osoby, pojmy, problémy atd., a to v důležitých kontextech. Rovněž tak různé stručné souhrnné prezentace vize. |
Mechanismy integrace umělé inteligence do efektivního sociálně ekonomického systému – část 5.
Po prezentování několika forem souhrnných výstupů, které umožňují podívat si na naši vizi „z nadhledu“ a vnímat ji jako celek, se vrátíme k jejímu teoretickému jádru. Navážeme na příspěvek Financování „lékaře čínského císaře“ jako inspirační model pro moderní české zdravotnictví publikovaný ve dvou navazujících dílech, viz:
https://radimvalencik.pise.cz/13166-vize-jakou-potrebujeme-1671.html
https://radimvalencik.pise.cz/13167-vize-jakou-potrebujeme-1672.html
Příspěvky názorně ilustrují možnosti, které teoretická východiska ekonomie produktivní spotřeby otevírají. Tak tomu bude i v případě tohoto tématu, který je též věnován problematice, kterou jsme nedávno otevřeli. V popularizované podobě uveřejňuji teoretický základ příspěvku určenému pro publikování v odborném časopisu:
Pokračování 3. kapitolou:
Těžiště mechanismů rozdělení efektů z implementace AI
V předcházející kapitole jsme ukázali, že těžiště mechanismů, které umožňují ekonomicky efektivní a sociálně vstřícnou[1] implementaci AI leží v oblasti vztahu mezi těmi, kteří ji aplikují ve výdělečné oblasti a u nichž tím vznikají primární ekonomické efekty (na jedné straně), a (na straně druhé) těmi, kteří poskytující vzdělávací služby i případně s tím spojený výcvik zaměřený na schopnost uplatnit se v nově vznikajících či výrazně se rozšiřujících oborech, včetně těch, které jsou spojené s aktivním využíváním AI. Vzniká otázka, co je základem příslušných mechanismů.
Za nejvhodnější základ mechanismu, který splňuje všech pět požadavků, které jsme zformulovali v kapitole o metodách, tj. samonosnost systému, konvergence incentiv, generování podstatných informací, monotónnost, nepotřebnost „strážců strážců“, je to, aby poskytovatel vzdělávacích služeb měl přesně definovaný podíl na příjmu těch, kterým tento příjem svými vzdělávacími a tréninkovými aktivitami umožnil, tj. to, co lze nazvat „succes fees“ (smluvně dohodnutou, případně obecnými pravidly stanovenou odměnu závislou na úspěchu, který vzniká až po dosažení určitého předem stanoveného výsledku), v daném případě v podobě příjmu z výdělečné činnosti, na kterou byl klient poskytovatelem vzdělávací služby připraven. Platí totiž následující:
– Poskytovatel vzdělávacích služeb je zainteresován na co nejlepší přípravě svých klientů z hlediska jejich výdělečného uplatnění.
– Ten, kdo aplikuje AI ve výdělečné oblasti, může na profesním trhu získat kvalifikované zaměstnance.
– Část klientů, kteří projdou vzdělávacími službami, zejména rekvalifikačnímu, doplní zaměstnance v oblasti profesí, v nichž se nevyplatí využívat AI.
– Prostředky jsou rozděleny tak, aby se žádné ze zúčastněných stran nevyplatilo investovat do nástrojů diskriminace druhé strany.
– Všem zúčastněným subjektům se minimalizují náklady na sociálně ohleduplné řešení[2] problematiky nahrazování zaměstnanců implementací AI. Kompenzace je nutné, ale ne nejvhodnější řešení dopadu zavádění AI.
– Současně s tím se vytvářejí i podmínky pro působení ekonomického konkurenčního prostředí, které má pozitivní dopad na eliminování různých forem porušování pravidel systému.[3]
Ve stručně lze výše navržený mechanismus charakterizovat takto: Jde o to, aby poskytoval vzdělávacích služeb, které reagují na probíhající (a perspektivně stále intenzívnější) vytěsňování zaměstnanců v nejrůznějších profesích a jejichž cílem je umožnit jejich další výdělečné uplatnění, byli financování z ekonomických efektů své činnosti. K tomu několik poznámek:
– Podstatu mechanismů, které odpovídají ekonomicky efektivnímu a sociálně vstřícnému řešení problému jsme navrhli jen v obecné rovině. Jedná se o oblast, jejíž rozmanitost si na úrovni konkretizace vyžádá jednak rozsáhlou badatelskou činnost a jednak povícero odborných výstupů různého typu konkretizovaných pro různé podoblasti i různé způsoby aplikace teoretických výstupů v praxi.
– Princip financování vzdělávacích služeb prostřednictvím „succes fees“ lze charakterizovat i tak, že každý nabyvatel schopností, které mu umožňují výdělečné uplatnění, platí za tyto služby až z toho, co mu získané schopnosti vynesou, podle toho, kolik mu vynesou, a přímo tomu, kdo mu je poskytl. Touto formou se dělí o efekty vzniklé aktivní reakcí na implementaci AI.
– Vzniká otázka, zda by podle výše uvedeného principu nemohly být financovány všechny vzdělávací aktivity, jejichž nabyvatelé (absolventi) se uplatňují přímo na profesních trzích (tj. nevstupují do dalšího stupně vzdělání). Může se jednat např. o financování vysokoškolského vzdělání. Lze uvažovat i tímto směrem, ovšem problematika razantního vstupu do (nejen) ekonomického života zemí je natolik závažná a aktuální, že v této době a v této fázi zaostávání praxe za dynamikou změn má patrně smysl zaměřit se právě na dopady implementace AI.
– Pokud hovoříme o konvergenci incentiv (souladu motivů zúčastněných ekonomických subjektů) musíme současně upozornit na problém působení těch, kteří na nedostatcích stávajícího systému parazitují přímo („odkloněním“ části ekonomických efektů ve svůj prospěch na základě zneužití své pozice), nebo nepřímo (zastáváním pozice, pro jejíž výkon jsou nekompetentní); většinou jedno doprovází druhé. Mohu to být i managementy, které by rády prostřednictvím AI nahradily kohokoli, jen ne sebe, přitom právě významná část jejich výkonů se pro využití AI nabízí nejen z hlediska úspory nákladů na platy managerů, ale zejména z hlediska dodržování pravidel a sledování zájmu vlastníka firmy.[4]
(Pokračování)
[1] Na tomto místě je vhodné formou této poznámky upřesnit pojem „sociálně vstřícný“, který je v dané oblasti při stanovení sociálních kritérií dle nás výstižnější než pojem „sociálně spravedlivý“. Mechanismus je sociálně vstřícný tehdy, když rozdělení efektů je neutrální z hlediska pozičního investování a současně přispívá k rozvoji schopností toho, na koho se sociální kritéria vztahují, včetně rozvíjení jeho vnitřního prožitkového bohatství.
[2] V úvahu je třeba vzít i to, že jakkoli ohleduplné tlumení sociálních dopadů formou kompenzace má za následek odcizení člověka ve vztahu k pospolitosti na úrovni příslušné země s řadou negativních důsledků.
[3] Uvedeme jen jeden příklad, který je v dané oblasti relevantní: Případ, kdy management firmy preferuje svoje cíle před zájmem vlastníka, což bývá doprovázeno propojením neschopnosti s parazitováním.
[4] Zde lze doporučit komunikaci s AI na toto téma. Je velmi poučná.