Vize, jakou potřebujeme/1733

Vize, jakou potřebujeme/1733

Na chvilku přeruším sérii věnovanou atraktivní problematice nesmrtelnosti (která s využitím myšlenek jednoho z nejvýznamnějších fyziků M. Tegmarka není vyloučena) a vrátíme se do současné reality.

Proč degeneruje věda o společnosti a stává se nepoužitelnou i zneužitelnou

Podnět k pojednání na toto téma dala diskuse o podmínkách uveřejnění nových myšlenek z oblasti věd o společnosti v „uznávaných“ databázích (což je u nás výlučně jen Web of Science, v jiných zemích Scopus). Funguje tam tak dokonalá několikavrstevná cenzura, že publikovat novou a společensky přínosnou myšlenku je téměř nemožné.

Jedním z cenzurních mechanismů je zavedení institutu dvou anonymních recenzentů (kteří ovšem většinou dobře vědí, koho posuzuji a koho i co mohou propustit). Vůči jejich verdiktu (byť by byl sebestupidnější, jak se stává velmi často) není dovolání.

Někdo by řekl: Tak na to pojďme takto. Vyberme ty publikační možnosti, které stojí mimo „uznávané výstupy“ a které nepodléhají cenzurnímu mechanismu – recenzované mezinárodní časopisy, monografie, sborníky z konferencí. Ty sice mají nulovou „evaluační hodnotu“ (vlastně spíše zápornou, protože hodnotící komise při jejich uvedení neopomene kritizovat příslušnou instituci, která je uvede, za jejich „větší počet na úkor výstupu v uznávaných databázích“), ale pokud zaujmou širší odbornou veřejnost (a někdo v „neuznávaných databázích“ je citován významným počtem odborníků), mohly by přece jen přispět k publikování průkopnického textu obsahujícího doložitelně nové poznatky s praktickým využitím i v časopisech evidovaných v „uznávaných databázích“.

Tím se dostáváme k podstatě našeho pojednání. Můžete mít dvacet publikovaných výstupů obsahujících prokazatelně nové a prakticky využitelné poznatky, ale nic vám to nepomůže. Tady zafunguje obdoba Hlavy XX uplatňovaná cenzurním mechanismem časopisů v uznávaných databázích. Nazývá se nepřípustnost autocitací. Nemůžete se odvolat na to, co jste již publikovali. Je to přesně jako ve slavné knížce J. Hellera, když nemůžete sami požádat o převelení z letového nasazení k pozemní službě. Připomenu logiku Hlavy XX (mírně krátím inkriminovanou pasáž) v rozhovoru doktra Daneeky a Yossariana:

„Cožpak vy nemůžete člověku, který se zbláznil, zakázat lítat?“

„Samozřejmě můžu Je to dokonce moje povinnost Podle předpisu jsem povinen každého, kdo je stižen duševní poruchou, vyřadit z letové služby.“

„Tak proč z ní nevyřadíte mě? Já jsem blázen. Zeptejte se Clevingera či kohokoli jiného. Všichni vám rádi potvrdí, že jsem nesporně blázen.“

„Jsou to cvoci.“

„Tak proč je nevyřadíte z letové služby?“

„Proč mě o to nepožádají?“

„Protože jsou to blázni.“

„Jistěže jsou to blázni,“ souhlasil doktor Daneeka. „Vždyť jsem vám před chvilkou říkal, že jsou to cvoci. Ale může člověk připustit, aby blázni rozhodovali o tom, jestli jsou blázni, nebo ne?“

Yossarian se na něj chladně zahleděl, a pak to raději zkusil z jiného konce. „Je Orr blázen?“

„Jistě,“ přisvědčil doktor Daneeka.

„A můžete ho vyřadit z letové služby?“

„To můžu, samozřejmě. Ale musel by mě o to nejdřív požádat To je součást předpisu “

„A proč vás tedy o to nepožádá?“

„Protože je to blázen,“ řekl doktor Daneeka. „Musí to být cvok, když ještě pořád lítá na operační úkoly, ačkoli se už kolikrát ocitl v takových situacích, že to přežil jenom zázrakem. Jistěže ho můžu vyřadit z letové služby. Ale nejdřív mě o to musí požádat.“

„A to je všechno, co by musel udělat, kdyby se z toho chtěl dostat?“

„To je všechno. Ať mě o to požádá.“

„A vy ho pak můžete vyřadit z letového nasazení?“ ptal se Yossarian.

„Nikoli. Já ho pak nemůžu vyřadit z letového nasazení.“

„Chcete říct, že je v tom nějaký háček? Začíná mě z vás bolet hlava.“

„Hlava vás začíná bolet z Hlavy XXII, ne ze mě,“ řekl na to doktor Daneeka. „Podle Hlavy XXII totiž člověk, který žádá o vyvázání z bojového nasazení, nemůže být blázen.“

Nebylo divu, že z Hlavy XXII je občas rozbolela hlava. V tomto případě konstatovala, že zájem o vlastní bezpečnost, který voják projeví tváří v tvář bezprostředním ohrožení, je projevem racionálně normální mysli. Orr byl blázen, a mohl tedy být vyřazen z letového nasazení. Chtělo to pouze jedno: aby o to požádal. A jakmile by to udělal, nebyl by už blázen a musel by létat dál.

Orr by byl blázen, kdyby dál létal bombardovat, a jednal by rozumně, kdyby požádal, aby už nemusel, ale tento rozumný čin by měl nutně za následek, že by musel létat dál. Když bude dál létat, znamená to, že je blázen, a tak už létat nemusí; když už však dál létat nechce, znamená to, že je mentálně naprosto v pořádku, a musí tedy létat dál

Na Yossariana učinila absolutní prostota této klauzule Hlavy XXII hluboký dojem a obdivně hvízdl. „To musela být hlava, co tu Hlavu XXII vymyslela,“ poznamenal.

Stejně je tomu v případě nepřípustnosti autocitací. Máte doložitelně původní a přínosný výsledek bádání s aktuálními a významnými praktickými aplikacemi. Máte publikovány desítky výstupů, ve kterých doložíte:

– Jeho logickou konzistenci.

– Návaznost na historický vývoj teorie.

– Významné a aktuální praktické aplikace.

Podle normální logiky by stačilo v úvodu článku napsat: „Metodologicky článek vychází z přístupu, který lze stručně charakterizovat takto… Jeho teoretická podstata byla zdůvodněna v těchto výstupech (s konkretizací, co nového každý výstup přinesl). Jeho praktické aplikace byly zveřejněny zde… a našly i praktické uplatnění zde… Návazně na to tento článek řeší tuto problematiku s těmito praktickými výstupy.“

Tak to, když napíšete, je stoprocentně zaručený důvod odmítnutí publikování článku z důvodu nepřijatelnosti autocitací.

A když na to půjdete opačně, máte dvě možnosti, buď vybrat jen dílčí zlomek výsledků a publikovat jej bez zdůvodnění teoretických východisek, řešit jen dílčí problematiku, nebo se pokusit vtěsnat do jednoho článku vše – od teoretického jádra, prokázání jeho návaznosti na dosavadní vývoj teorie, to, že je přesahem stávajícího poznání, uvést přínosné a aktuální aplikace. V obou případech máte odmítnutí článku také zaručeno se zdůvodněním, že výsledky uvedené v článku jsou nepodložené.

Bez zdůvodnění nepodložené, se zdůvodněním v podobě odvolání na vlastní publikace nepřijatelné. Inspirováno Hlavou XX, funguje skvěle a věda jde do…

Konkrétním příkladem toho, co by mělo být vyžadováno a nikoli zakázáno lze uvést to, co je obsaženo v příkladu konceptu článku PERSPEKTIVNÍ A RESTRIKTIVNÍ PŘÍSTUP K REFORMĚ PRŮBĚŽNÉHO PENZIJNÍHO SYSTÉMU, který byl uveřejněn na pokračování v dílech 1722 až 1727, viz odkazy:

https://www.svoboda-projevu.cz/autori/radimvalencik/vize-jakou-potrebujeme-1722/

https://www.svoboda-projevu.cz/autori/radimvalencik/vize-jakou-potrebujeme-1723/

https://www.svoboda-projevu.cz/autori/radimvalencik/vize-jakou-potrebujeme-1724/

https://www.svoboda-projevu.cz/autori/radimvalencik/vize-jakou-potrebujeme-1725/

https://www.svoboda-projevu.cz/autori/radimvalencik/vize-jakou-potrebujeme-1726/

https://www.svoboda-projevu.cz/autori/radimvalencik/vize-jakou-potrebujeme-1727/

Upozorňuji zejména na druhou a třetí část, ve které jsou velmi pregnantně (a podle mě i velmi zdařile) shrnutá teoretická východiska ekonomie produktivní spotřeby (kdo je dosud nečetl, měl by se s nimi seznámit). Rovněž tak je důležitá část poslední, kde jsou uvedeny odkazy na autocitace (v kompromisní podobě, protože by jich mohlo a mělo být podstatně víc).

(Pokračování)