Logika a argumentace v jednom televizním rozhovoru

Argumentační faul Danuše Nerudové

Europoslankyně Danuše Nerudová sama sebe považuje za mladou, krásnou a velice úspěšnou. Ale když rozebereme její jeden rozhovor s kolegyní z Europarlamentu Kateřinou Konečnou, tak její projev je možné ohodnotit morálně estetickou kategorií jako nízký a ubohý. Opakem estetické kategorie „nízký“ je kategorie „vznešený“. Opakem významu „ubohý“ je vlastnost vyjádřena slovy „vynikající“, „skvělý“, „silný“, „mohutný“.

Dne 26. 6. 2026 se obě dámy objevily na obrazovce ve vysílání CNN Prima NEWS. Vzhledem k jejich význačnému postavení a aktuálnímu tématu zasedání NATO v Ankaře měl divák očekávat analytický pohled europoslankyň. Nakolik bylo vystoupení Danuše Nerudové v souladu s kategoriemi „vznešené“, „logicky skvělé“, „argumentačně silné“, „osobnostně mohutné“, ať čtenář posoudí sám.

Divák by očekával, že jako oponentka se Danuše Nerudová zastane prezidenta Pavla a vyvrátí názor Kateřiny Konečné silnými argumenty. Místo toho Danuše Nerudová vytkla své kolegyni minulost komunistické strany a obvinila ji z nadržování Rusku. Doslova řekla: „Zítra je 27. června, zítra uplyne 76 let od doby, kdy vy jste zavraždili Miladu Horákovou. Vy byste měla dneska mlčet a šoupat nohama. To je úplně neuvěřitelné, co si s vaší historií dovolujete.“

Tak tomu se říká argumentační faul. Má i latinský název „ad hominem“. Řečník nepodává argumenty vyvracející nebo doplňující názor druhé strany, ale vede útok na osobu protivníka.

Proces s Miladou Horákovou byl veden ve dnech 31. května až 8. června 1950. Kateřina Konečná se narodila v roce 1981, to je třicet jedna let po soudním procesu. Členem KSČ nikdy nebyla, do KSČM, což je jiný politický subjekt, vstoupila v roce 2005. Kauzální vztah mezi Kateřinou Konečnou a procesem s Miladou Horákovou nemohl nastat.

Od pedagoga s titulem profesor bychom očekávali, že ovládá základy metodologie, tedy i kategorii kauzálního vztahu. Vidíme, že v případě europoslankyně Danuše Nerudové jsou její výroky logikou nepolíbené. Její výrok na televizi Prima je možné považovat jedině za nízký, europoslankyni s titulem profesorka nedůstojný.

 

Logika europoslankyně

Redaktorka položila otázku, aby se dámy vyjádřily k návrhu výdajů na zbrojení ve výši 2 % a následně ve výši 3,5 % z HDP České republiky. Kateřina Konečná řekla, že „zbrojařský lobbista pan prezident je schopen slíbit cokoliv. To je těch 70 miliard dolarů, které Německo dneska v rámci iniciativy řeklo, že tam chce projednat, a z nich čtyřicet miliard má být na bedrech jednotlivých států v rámci bilaterárních jednání…“ Dále řekla, že my jako Česká republika to odmítáme, protože nejsme schopni nést tuto zátěž po finančním schodku 1 200 miliard Kč vlády premiéra Fialy. Doslova vyjádřila stanovisko: „Česká republika dneska nemá na to, aby měla další závazky v rámci různých iniciativ… Já nechci, aby to bylo jak za Petra Fialy, který zavázal Českou republiku k něčemu, na co prostě nemá. Kdo to bude platit? Budou to platit ti lidé, ne Danuše Nerudová. A z čeho to budou platit? Ze svých daní.“

Redaktorka i Kateřina Konečná projednávaly podíl vojenského rozpočtu na HDP. Na to Danuše Nerudová, profesorka v oboru ekonomie a finance, zareagovala takto: „Ukažte mi zemi v Evropské unii, která vydává 46 % státního rozpočtu na zbrojení … je to jedině Rusko…“ Všimneme si prosím, že tady se porovnávají jablka s hruškami. Je porovnáván podíl výdajů na zbrojení ze státního rozpočtu a podíl výdajů na zbrojení z HDP. Státní rozpočet a HDP jsou dvě výrazně odlišné věci. Navíc Česká republika nevede válku, kdežto Rusko ve válce je. To je ta argumentační síla, ta logika paní profesorky.

Zkrátka europoslankyně Danuše Nerudová vystupuje často, zřejmě i ráda a s vysokým zápalem. Pokud její spoludiskutující mají při jejích výrocích výraz typu „odborník žasne, laik se diví“, pak naše profesorka dle jejího výrazu nejspíše plně věří tomu, co říká. I té nelogičnosti. Zřejmě nevnímá ani to, že používání argumentačních faulů jí na cti nepřidává. Přesto má hodně příznivců. Jsou to lidé, kterým logika nic neříká, a nevadí jim, když se jimi volená europoslankyně sníží k argumentačním faulům.

Odkaz na rozhovor: https://www.facebook.com/watch/?v=1556943765791141

 

A ještě příklad toho, jak se dělá jemná manipulace

Příklad se týče Milady Horákové. Nám laikům je těžké vyznat se v tom, kdo byl v roce 1950 v právu. Zda stát, nebo doktorka Horáková. Zda spáchala trestný čin vlastizrady a vyzvědačství, nebo to byl zinscenovaný proces v rámci politického boje. Historici před rokem 1989 tvrdili jedno, dnešní historici tvrdí něco jiného. Snad se někdy spolu s právníky dopátrají k tomu, jak to bylo.

A teď ta mírná manipulace. Povídá se – není to nijak podložené – že kat Milady Horákové dostal za její popravu zaplaceno, ale u popravy nebyl. Lékař dostal zaplaceno za ohledání jejího mrtvého těla, ale tělo neviděl. No povídá se to. Jako i to, že byla vyměněna u britské tajné služby za nějakého agenta z východu. Jak říkám, povídá se to. Snad někdy historici zjistí v archivech, jaká je pravda.

Teď si všimněte této poslední argumentace. Přispívá k pravdivému poznání, nebo pouze navozuje podezření? Směřuje k pravdivosti, nebo je to manipulace? Poslední odstavce jsem chtěl škrtnout. Nakonec jsem se rozhodl je ponechat jako ukázku jemné manipulace, která se vyskytuje v médiích a kterou by čtenář nikdy neměl brát vážně.