Podaří se počítači polidštit člověka? část 3.

Minule jsme hovořili o tom, jak se krize sčítají. Dnes se podíváme dovnitř – do vlastní hlavy. Proč naše rychlé reakce ovládají hormony a neurotransmitery, zatímco pomalé myšlení vyžaduje pojmy a znaky? Ukážeme, že tato druhá vrstva – pojmová – je výsledkem dlouhé evoluce a že ji můžeme chápat jako první negaci zvířecí jistoty. A že právě tuto vrstvu dnes přebírá umělá inteligence.

Chemie, pojmy a první negace

Lidský mozek je evolučním dílem. Je vrstvený. Nejstarší vrstvy – mozkový kmen, limbický systém – řídí naše rychlé, instinktivní reakce. Nejmladší vrstva – mozková kůra, cortex cerebri – je sídlem pojmů, slov a abstraktního myšlení.

Rychlé myšlení je založeno na hormonech a neurotransmiterech:

• Při ohrožení (boj nebo útěk) se uvolňuje adrenalin, noradrenalin a kortizol – zrychluje se tep, zvyšuje tlak, mobilizuje energie.
• Při lovu (zaměření na cíl) se uvolňuje dopamin, noradrenalin a endorfiny – zajišťují bdělost, motivaci a tlumí bolest.
• Při sexuální přitažlivosti se uvolňuje dopamin, fenyletylamin a oxytocin – vyvolávají touhu, euforii a potřebu blízkosti.

Tyto chemické koktejly jsou evolučně staré. Umožnily nám přežít v první přírodě – ve světě predátorů, hladu a nebezpečí.

Pomalé myšlení je založeno na pojmech a znacích. Je mladší. Vyžaduje čas, energii a soustředění. Když vědec řeší problém, jeho mozek pracuje s acetylcholinem (soustředění), dopaminem (odměna za úspěch) a oxytocinem (touha sdílet objev). Ale samotné hormony problém nevyřeší. K řešení je třeba pojmový aparát – symboly, které zastupují reálné věci, predikáty popisující vztahy, a schopnost postdikce (analýza minulosti) a predikce (odhad budoucnosti).

Pomalé myšlení je první negací – negací zvířecí jistoty ve prospěch lidské abstrakce.

Vytvořili jsme složitý svět symbolů, pojmů a vztahů. Ale zaplatili jsme za to:

• Ztrátou rychlosti.
• Ztrátou bezprostředního vnímání.
• Nutností dlouhého vzdělávání.
• Rizikem, že se pojmy odtrhnou od skutečnosti.

A právě zde se otevírá prostor pro AI.

Pokračování