Oranžový náhled na Řecko

V nejbližší době nastanou – dle mého soudu – dvě zlomové události. Jednak volby, které se významem asi blíží k volbám v r. 1946. Kdo očekává vítězství levice, měl by také očekávat plíživý návrat socialistických myšlenek a praxe a podle toho se zařídit. Nicméně, domnívám se, že podstatnější událostí se stane osud Řecka.

V kostce jde o následující – pokud Řecko dostane pomoc, pak už nikdo ani tomu poslednímu voliči v oranžovo-rudém dresu nevymluví, že Paroubek se svou větou „Dluhy se neplatí“ nemá pravdu. Obyčejnému člověku je intuitivně zřejmé, že v EU probíhá střet dvou principů. Na jedné straně německá preciznost, pracovitost, šetrnost, zkrátka hospodaření s ohledem na budoucnost a na druhé straně řeckej flám, kdy slovo budoucnost znamená dnes a dlouhodobým cílem je pouze to, co urvu dnes.

Pokud Řecko peníze dostane, pak má pravdu Paroubek se svým slavným výrokem „Dluhy se neplatí“. Převedeno do obyčejnštiny – o dluhy se netřeba starat. Dále to bude impuls pro další kandidáty na státní bankrot, že se vlastně nic neděje, flám může pokračovat. Navíc i tomu největšímu tupci bude jasné, že pokud si Řekové do dnešního dne vyřvali 13., 14. a 15. platy, několik týdnů dovolené navíc, definitivu ve státní správě se zlatým padákem na konci, tak udělali jenom dobře, protože se technicky vzato dnes jedná o vyjednávací pozici. Řeknu to takhle – mnohdy platí, že pokud žádám 100 dostanu 50. Logicky tedy – chci-li 100 musím žádat 200. Převedeno na Řecký problém – možná nebudou nakonec mít 16. platů ale jen 14., možná nebudou mít 4 týdny dovolené navíc, ale jen 2, možná že nebude ani zlatý padák na konci státní služby, ale jen stříbrný. Jedno je ale jisté – korekce platů o 40% dolů a ztráta státních benefitů nenastane a to z důvodů možných občanských nepokojů. Jinými slovy – Řekové budou muset ubrat, ale vsadím se, že jim zůstanou výhody větší, než mají němečtí pracující.

Německo coby očekávaný největší přispěvatel na udržení řecké ekonomiky má principiálně dvě volby – a nutno říct, že obě jsou špatné. Buď pošle peníze přímo do Řecka nebo svým bankám, které v Řecku přijdou o nemalou část peněz. S ohledem na budoucnost bych volil nedat nikomu nic, ale tohle je politicky neprůchodné – de facto by se jednalo o rozpad EU. Bude sranda až opoziční strana v Německu dostane do čela populistu, který pochopí, že „Dluhy se neplatí“. Pak teprve bude zaděláno na pořádný malér, neboť nebude nikdo, kdo by díky své zodpovědnosti mohl sanovat nezodpovědné hospodáře. Jen tak mimochodem – ukazuje se, že pořádný flám rozjeli nejen v Řecku, ale taky v Itálii, Portugalsku a Španělsku. Pokud to rozjedou i v Německu, tak automaticky vypadnou z role zachránce a to plynulým přetavením do role potřebného.

A ještě na okraj. Říká někomu něco Pakt stability …? EU ve své době přijala pravidla pro hospodaření, která ovšem platila jen do doby, než je překročily největší ekonomiky EU. Následně se pravidla změnila, ale taky se změnilo myšlení ostatních – pravidla přestali vnímat jako závazná a jejich překročení přestali vnímat jako problém. Tohle byl ten pravý začátek….

Co se týče rychlosti pomoci Řecku ze strany EU, tak bych rád připomněl jinou paralelu. Svého času probíhala válka v Jugoslávii – a to pod dohledem modrých přileb. Pod jejich dohledem se vyvraždila i Srebrenica. Pak přišli Američané s jasnou výzvou – přestaňte nebo budeme bombardovat. Nepřestali, tak začalo nehumánní bombardování, mající za následek ukončení humánního vyvražďování. Co z toho vyplývá? Nic míň než, že EU je neakceschopná. Největším úspěchem bylo, je a bude zaslání „Ostré prosby“ z pera Járy Cimrmana.

Sečteno a podtrženo – Řecko pomoc dostane a naše volby vyhraje oranžovo-rudý tým. Ten, kdo poté vystoupí s myšlenkou na návrat k rozumnému hospodaření bude úspěšně označen za nepřítele obyčejných lidí. Neobyčejní i obyčejní lidé by se měli připravit na neobyčejnou dobu.

Licence článků: k volnému převzetí za účelem zveřejnění.