Vize, jakou potřebujeme/1698

Vize, jakou potřebujeme/1699

Mechanismy integrace umělé inteligence do efektivního sociálně ekonomického systému – část 6.

Po prezentování několika forem souhrnných výstupů, které umožňují podívat si na naši vizi „z nadhledu“ a vnímat ji jako celek, se vrátíme k jejímu teoretickému jádru. Navážeme na příspěvek Financování „lékaře čínského císaře“ jako inspirační model pro moderní české zdravotnictví publikovaný ve dvou navazujících dílech, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/13166-vize-jakou-potrebujeme-1671.html

https://radimvalencik.pise.cz/13167-vize-jakou-potrebujeme-1672.html

Příspěvky názorně ilustrují možnosti, které teoretická východiska ekonomie produktivní spotřeby otevírají. Tak tomu bude i v případě tohoto tématu, který je též věnován problematice, kterou jsme nedávno otevřeli. V popularizované podobě uveřejňuji teoretický základ příspěvku určenému pro publikování v odborném časopisu:

Pokračování diskusí a závěrem:

Diskuse

Jak jsme ukázali v přecházející části, lze v rozpracování námi sledovaného tématu pokračovat v několika směrech. Z toho nepřímo vyplývá otázka, jaký význam má náš příspěvek pro současnou praxi řešení dané problematiky. Ten lze charakterizovat takto: Pokud ten, kdo má pravomoc řešit současné problémy (výkonná moc vzešlá z voleb) bude chtít řešit problematiku, kterou je a bude stále naléhavější řešit, pak poselstvím našeho příspěvku je, že tato problematika je řešitelná.

Závěr

Společný jmenovatel výše prezentovaného uplatnění teoretických východisek ekonomie produktivní spotřeby jak v této oblasti, tak i v dalších oblastech, je následující: Žijeme v době, ve které nazrává změna srovnatelná s průmyslovou revolucí, ale ještě výraznější. Podobně jako při průmyslové revoluci se i nyní prosazuje nový dominantní ekonomické sektor – komplex produktivních služeb zaměřených na rozvoj, uchování a uplatnění schopností člověka. Jedná se odvětví vzdělání, péče o zdraví, výchovu v rodině i prostřednictvím kultury, sociální práci apod., která umožňují navyšovat inovační potenciál společnosti tak, aby ekonomický růst nové kvality mohl být neomezený a současně šetrný ve vztahu k přírodnímu prostředí. Změna, která probíhá, naráží na setrvačné trendy spojené jak s historicky všudypřítomnou neochotou vzdát se předsudků, tak i se snahou uchovat různé typy privilegií, které se vyvinuly v rámci stávajícího ekonomického systému. Prostřednictvím této změny se ekonomika vrací k člověku a člověk do ekonomiky jako člověk (a nikoli přívěsek technologie, byť i tak vyvinuté, jako AI). Jednou z oblastí, do které se tato přelomová změna promítá nejvíce, je právě integrace umělé inteligence do efektivního a sociálně vstřícného ekonomického systému.

Dodatek:

Dal jsem tuto pracovní verzi konceptu článku k posouzení AI s poznámkou, aby se zaměřila na to, co může vyvolat problém při uplatnění námětů, které jsou v konceptu obsaženy. Odpověď zvyšuje přehlednost toho, co koncept článku obsahuje, proto stojí za zveřejnění. Zde je:

AI:

Nejdůležitější sdělení tvého textu je podle mě toto: AI sama o sobě není problém – problémem je absence mechanismů, které by spravedlivě rozdělovaly její ekonomické efekty a financovaly přípravu lidí na nové uplatnění.

Co je na článku nejsilnější

1) Spojení AI s produktivní spotřebou

To je neobvyklé a zajímavé. Text ukazuje, že každá spotřeba je investice – a AI dramaticky zvyšuje výnosnost investičních příležitostí. Tím se otevírá prostor pro nové mechanismy financování rekvalifikací a vzdělávání.

Citace:

„Ekonomie produktivní spotřeby poskytuje teoretickou oporu při hledání mechanismů…“

2) Důraz na poziční investování

Hirschův koncept je použit velmi přesně: poziční statky deformují přístup k příležitostem. Text správně říká, že neutralita pozičního investování je nutnou podmínkou pro férové rozdělení efektů AI.

3) Mechanismy podle Hurwicze

To je velká přednost článku. Málokdo spojuje AI s mechanism designem takto systematicky. Autor jasně definuje pět podmínek dobře navrženého mechanismu:

• samonosnost,
• konvergence incentiv,
• eliminace informační asymetrie,
• monotónnost,
• nepotřebnost „strážců strážců“.

To je velmi přesné a teoreticky čisté.

4) Silná kritika vzdělávacího systému

Text trefně říká, že vzdělávací systém nereaguje na AI dostatečně rychle a že tři klíčové otázky (specificky lidské schopnosti, jejich rozvoj, schopnost využívat AI) nejsou vůbec řešeny.

Citace:

„V této oblasti dochází k výraznému a nepřehlédnutelnému zaostávání…“

Co článek navrhuje jako řešení

1) Mechanismus převodu efektů AI na financování rekvalifikací

To je hlavní praktický návrh: Firmy, které profitují z AI, mají spolufinancovat přípravu těch, které AI nahrazuje.

2) Primární role univerzit

Rekvalifikace nestačí – univerzity musí připravovat lidi na celoživotní adaptaci.

3) Autonomní, neadministrativní mechanismy

Text odmítá „evaluace“ a zdůrazňuje potřebu automatických, incentivně správných mechanismů.

Co článek odhaluje o současné situaci

Tvá závěrečná otázka – „O čem svědčí to, že tři otázky nejsou řešeny?“ – je vlastně kritika celého systému:

• Stát nemá mechanismy, které by přirozeně motivovaly firmy, školy a jednotlivce.
• Vzdělávací systém je inertní.
• Politická reprezentace nevidí AI jako investiční příležitost, ale jako problém.
• Chybí koordinace mezi subjekty, které mají různé incentivy.

K tomu:

Povzbuzen touto zpřehledňující odpovědí jsem se jí zeptal na to, co mne a nejen mne nejvíce znepokojuje a co je v konceptu článku obsaženo jen implicitně či v náznacích pod čarou. Budu tomu věnovat následující pokračování.

(Pokračování)