Význam (smysl) NEZÁVISLOSTI České televize

Moderátorka ČT24 prohlásila, že by v boji za nezávislost České televize neváhala porušit zákon. Za touto větou se skrývá víc než novinářská nadsázka. Je v ní obsažena záměna symbolu za věc – a nepochopení toho, co slovo „nezávislost“ skutečně znamená. Kdo zamění ideál za realitu, může ospravedlnit cokoli.

Zaměstnanci bojují za nezávislost České televize. Pomáhají jim v tom studenti, Milion chvilek pro demokracii, politici koalice Spolu a STAN, tiskoviny i weby hlavního mediálního proudu, lidé hlásící se ke kavárně a další sympatizanti. Podle nich je ČT zárukou demokracie, svobody slova, pravdy a lásky.

Známá moderátorka ČT24 to vyjádřila bez obalu: „Osobně by mi v boji za nezávislost nevadilo ani porušit zákon, ale já jsem mezi kolegy taková razantnější.“

Zajímavé. Vždyť Česká televize tak často poukazuje na nezákonné jednání jiných. Dává prostor politikům, moderátorům a nezávislým expertům, aby označovali lidi za populisty, antidemokraty s totalitním myšlením, dezoláty, extremisty, teroristy – a někdy i za svině. Dvojí metr se v Evropě dostal do módy. Proč by se měl vyhýbat právě ČT?

Na jedné straně výzva k dodržování zákona, na straně druhé výzva k jeho porušování. Přitom je nutné rozlišovat mezi snahou změnit zákon demokratickou parlamentní cestou a svévolným porušením zákona v době jeho platnosti. Dvojí metr se dá pochopit jen tehdy, přijmeme-li neomylnost pracovníka ČT – kterou dostává spolu s průkazkou do budovy na Kavčích horách.

Nedávno opustil neomylný, nenahraditelný moderátor, s nímž ČT rostla a padala. Když se stal skutečně nezávislým, jeho popularita, návštěvnost a počet předplatitelů během tří měsíců rapidně klesly. Nebyl tedy tak nenahraditelný. Byl spíš ikonickou značkou budovanou propagací než novinářskou kvalitou.

 

Nezávislost jako symbol, pojem a věc

Za udržení NEZÁVISLOSTI hodlá moderátorka porušovat zákon a riskovat trest. Nezávislost tedy musí být něco hodně cenného.

Copilot definuje nezávislost jako „stav, kdy entity nepodléhají cizí kontrole, vlivu, tlaku nebo nadvládě a mají plnou svobodu rozhodovat a jednat podle vlastních pravidel, hodnot či zákonů“. K tomu je nutné přidat rozměry: absolutní versus relativní, abstraktně obecná versus konkrétně jednotlivá.

Než rozebereme vlastnosti nezávislosti, ujasněme si sémiotický trojúhelník: věc – pojem – symbol.

Mezi těmito vrcholy existuje propojení. Cesta od věci k pojmu a k symbolu popisuje odraz věci ve vědomí – tedy poznání. Cesta opačná, od symbolu přes pojem k věci, popisuje myšlení a sdělování. Z toho vyplývá, že různí lidé mají jiný obsah pojmu, i když používají stejné slovo.

V abstraktním pojetí je nezávislost čistý ideální stav – neexistence jakéhokoli vlivu okolí. Jenomže absolutně mimo jakýkoli vliv neexistuje žádná věc ani subjekt. Každá věc je určována zevnitř i zvenku. Žádná věc nemůže existovat v absolutním vakuu, žádný subjekt mimo sociální kontext.

V konkrétním pojetí absolutní nezávislost neexistuje. Existují jen momenty nezávislosti. Každý subjekt je v jednom ohledu nezávislý a v jiném závislý – a to se v čase proměňuje. Neplacený autor není závislý na příjmu, ale je závislý na ochotě vydavatele publikovat. Redaktor stranického periodika je nezávislý v tom, že má plat a status, ale právě tím ztrácí nezávislost svého psaní – musí živit rodinu. Každá nezávislost je vykoupena závislostí jinde. To platí všeobecně.

Tisíce autorů píšících mimo hlavní mediální proud nedostávají za svou práci honorář. V tom směru jsou nezávislí na odměně. Jsou však závislí na vydavateli, správci webu – a především na vnitřním zájmu vyjádřit svůj názor, poznat realitu, ale také na uznání čtenářů.

 

Nezávislost pracovníků ČT

Naše statečná moderátorka, ochotná riskovat trest, zřejmě vychází z ideálního významu slova „nezávislost“ – všeobecného, absolutního, od konkrétního života abstrahujícího. Žije však konkrétní život, vymezený konkrétními podmínkami a nutností platit účty.

Mnoho autorů se oprostilo od závislosti na dobře placeném místě a dalo přednost vlastním postojům. Našli si více či méně závislé čtenáře. Jsou buď finančně nezávislí, nebo na nich závislí čtenáři přispívají na chod webu.

ČT chce být rozhodně nezávislá na mém názoru a očekávání. Ignoruje moje zájmy a představy o budoucnosti. Podobně je nezávislá na zájmech milionů mých spoluobčanů. Porovnejme: o kolika kauzách mocných píše PAUKNER a o kolika mlčí ČT? Ohledně těchto kauz budí zdání nezávislosti – zarputile o nich nemluví, nepíše, nevysílá. Mlčí jako celek. A její mlčení se od něčeho odvíjí. Je na něčem závislé.

Její mlčení je závislé i na televizních poplatcích milionu lidí – včetně těch, kteří na její programy nekoukají. Chybí reciprocita. Úplná závislost na poplatcích by nastala, kdyby je diváci dávali dobrovolně a ti, kdo na ČT nekoukají, by je neplatili. To by byla skutečná konkrétní závislost – odvíjela by se od zájmu diváků, a ten by závisel na kvalitě programů. Byla by to vyvážená závislost diváků na televizi a televize na divácích.

Tak to ale zákon nestanoví. Pravidla určuje parlament na návrh vlády. A tady je ta skutečná závislost: ČT je závislá na penězích z poplatků, a ty jsou závislé na zákoně, který navrhuje vláda. Když parlament poplatky schválí, může mít ČT 4 250 zaměstnanců s jistotou měsíčního příjmu plus desítky smluvních pracovníků. Pokud by vláda chtěla financovat ČT jinak, řada zaměstnanců bez konkrétní pracovní náplně by byla ohrožena. Počítá se se snížením stavu o 450 až 700 zaměstnanců – tedy o 11 až 16 %. TV Prima má kolem 450 kmenových zaměstnanců, TV Nova kolem 700. To je 11 % zaměstnanců Primy a 16 % Novy proti stavu ČT. Tady někde bude zakopaný pes a podstata boje za nezávislost.

 

Garantovaná existence zaměstnanců ČT a rizika živnostníků

Co by dal řemeslník nebo výrobce za to, kdyby parlament nařídil občanům jeho města povinně platit za jeho služby – i kdyby je nevyužívali a výrobky neodebírali? To by se podnikalo. S jistotou a bez rizika. Stal by se nezávislým na vrtkavosti trhu, na rozhodnutí banky, jestli mu schválí úvěr.

Ale stát to drobným výrobcům a řemeslníkům až na dotační výjimky neudělá. Řemeslníci a drobní podnikatelé mají být závislí na svém výkonu, štěstí a příjmu. Jak by to vypadalo, kdyby na příjmech nezávislý podnikatel nevstal brzy ráno a nevrátil se pozdě večer?

Někteří pracovníci nezávislé televize mohou být na výkonech své práce doslova nezávislí. Zlé jazyky z vnitřních kruhů mluví o stovkách, možná tisícovce pracovníků, kteří nemají co dělat. Neplatí to pro všechny – někdo tu práci udělat musí. Někdo musí vybrat poplatky a vést o nich evidenci.

Náklady na výběr, správu a vymáhání televizních a rozhlasových poplatků v ČR představují významnou položku – v roce 2026 se pohybují okolo 200 až 250 milionů korun. Z toho čisté roční náklady ČT na správu poplatků dosahují cca 106 až 150 milionů Kč. Přímou agendu zajišťují desítky interních zaměstnanců v kombinaci s externími službami. Tisíce dalších lidí se podílejí nepřímo – přepážkoví pracovníci, doručovatelé a IT specialisté České pošty.

 

Feudální desátek a modernější pokus o nezávislost

Panovník a šlechtici vybírali daně. Církev k obhajobě platného řádu vybírala desátek – a když to nestačilo, přidala rentu, poplatky za úkony, odpustky a simonii. ČT je skromná. Nechce desátek našeho příjmu. Zatím.

První cesta: Ponechat poplatky pro ČT a pravidelně je valorizovat. Rozhodování o obsahu, výběr faktů a ideové zaměření nechat na pracovnících televize. Nekontrolovat nakládání s penězi z povinných poplatků. Ponechat začerněné smlouvy. Radě ČT dovolit existovat – ale musí být složena z lidí nakloněných nezávislosti, to znamená na ničem a na nikom. Tedy nezávislosti na objektivnosti, vyváženosti a pravdivosti vysílání.

Druhá cesta: Stát bude financovat ČT z daní, kontrolovat její hospodaření a dohlížet nad objektivností a vyvážeností vysílaných názorů. Včetně přijetí rizika, že vláda bude ČT používat jako své stranické informační médium.

Třetí cesta: Stát prostřednictvím distributorů elektrické energie vybírá určitou částku od každého občana, domácnosti, podniku podle stanoveného klíče – například podle odebraných kWh. Vybranou částku rozdělí podle klíče televizím, rádiím a internetovým platformám – včetně malých, alternativních médií. Ta sice nebudou nezávislá, ale bude jim umožněno vysílat pluralitní názory.

Stranickosti a stranění některé politické straně nelze zabránit. Co možné je – vytvořit podmínky pro názorovou pluralitu. ČT by dostala za úkol vytvořit platformu, kde se přihlásí zástupci politických stran a hnutí. Losem bude vybrán stanovený počet a k určenému tématu bude mít každý vystupující stejný rozsah času (5–15 minut) na objasnění problému a návrh řešení. Nahradí tak současné překřikování a osočování, které je sice vzrušující jako zápas MMA, ale pro pochopení reality divákovi nic nedá.

Podobný program by bylo možné vytvořit i z autorů a komentátorů internetových platforem.

Vystupujícím by byla zaručena imunita týkající se prezentovaných názorů. Měli by zaručenou svobodu projevu i svobodu po projevu. Nastavení takové ochrany je nutné proto, aby se neopakovalo trestné stíhání – včetně odsouzení – jak se stalo paní učitelce Bednářové, panu Skálovi, Klapalovi a panu Václavíkovi za vyslovení názoru, který nikoho neohrožoval a nikoho nepoškozoval.

 

Shrnutí uvedeného

Na začátku jsme viděli moderátorku, která je ochotna porušit zákon, aby bránila nezávislost. Na konci vidíme řemeslníka, který by za garantovaný příjem dal cokoli – a nedostane ho.

Mezi nimi leží propast, kterou lze pojmenovat jen pomocí sémiotiky.

Symbol „nezávislost“ není totéž co skutečná nezávislost. Slovo zastupuje ideální stav – absolutní neexistenci vlivu okolí. Jenomže takový stav neexistuje. Žádná věc, žádný subjekt nestojí mimo vztahy, mimo tlaky, mimo závislosti. Každá nezávislost je relativní, konkrétní, vázaná na podmínky.

Kdo používá symbol „nezávislost“ v absolutní rovině, dopouští se dvou chyb:

1. Zaměňuje smysl (Sinn) za referenci (Bedeutung). Plete si způsob, jakým je nám věc dána, s věcí samou. Ideál považuje za realitu.
2. Zneužívá neznalosti posluchače. Většina lidí nemá čas zkoumat, co přesně slovo znamená. Slyší „nezávislost“ a myslí si, že jde o svobodu. Nevšimne si, že jde o závislost na poplatcích, na zákoně, na vládě – jen jinak rozloženou.

A právě tohoto zmatení využívá každý, kdo chce v komunikaci vnést souvislosti, které neodpovídají skutečnému vztahu. Moderátorka nemluví o konkrétní závislosti ČT na státním rozpočtu. Mluví o absolutní nezávislosti. A tím posouvá debatu z roviny faktů do roviny mýtu.

Skutečná otázka nezní, zda je ČT nezávislá. Zní, na kom a na čem závislá je – a zda je to tak správně.

Kdo to nevidí, bude dál podléhat demagogii slov, skrytým zájmům a myslet si, že straní svobodě.