Vize, jakou potřebujeme/1766

Vize, jakou potřebujeme/1766

V listopadu se tradičně konají tři konference na významná témata týkající se sociálního a ekonomického rozvoje k otázkám, při jejichž řešení se ukazuje přínos teoretických východisek ekonomie produktivní spotřeby. Mákl jsem si a připravil příspěvky na všechny tři. Zde jsou pracovní verze:

KE VZTAHU EKONOMICKÉHO A SOCIÁLNÍHO: KOMPLEMENTARITA, NEBO IDENTITA? – část 3.

3          Prožitkový systém a jeho rozvíjení

Na cestě k pochopení dvojjedinosti kritéria ekonomické efektivnosti a sociální vstřícnosti hraje důležitou roli analýza a vymezení role prožitkového systému z hlediska odlišnosti neoklasického přístupu a ekonomie produktivní spotřeby.

Neoklasický přístup chápe cílovou stránku ekonomických procesů jako maximalizaci užitku spotřebitele v souladu s jeho preferencemi, které se projevují jako indiference. Na základě toho vyvíjí indiferenční aparát, který umí poměrně dobře popsat rozhodování člověka jako spotřebitele.

Při hledání souvislostí ekonomických a sociálních kritérií je nutné chápat prožitkový systém jako dynamickou strukturu psychických procesů, která: a) vytváří, uchovává a propojuje prožitky; b) přiřazuje emoční hodnotu situacím, činnostem a prostředkům; c) určuje priority chování v okamžitém rozhodování; d) toto okamžité rozhodování začleňuje do kontextu strategického chování opírajícího se o využití racionálních složek lidského vědomí a určité typy sebeidentifikace s ekonomickými subjekty, na jejichž činnosti participuje (např. jako zaměstnanec či manažer, občan státu apod.); e) syntetizuje prožitky do širších vzorců motivace, přičemž vznikají i prožitky nové; f) generuje nové potřeby na základě opakovaných a vzájemně zkřížených prožitkových zkušeností.

Prožitky se nepřipoutávají jen k výsledku, ale i k prostředkům a činnostem. To vysvětluje, proč nás baví nejen cíl, ale i cesta, a proč se z prostředků mohou stát samostatné potřeby (např. sport, tvorba, učení). Prožitky se syntetizují, jedna činnost uspokojuje více potřeb, emoční náboj se „kříží“ a vznikají nové motivace. To je základ vzniku komplexních lidských zájmů, hodnot a identit. Např. práce je námaha spojená s nepříjemností, ale někdy i úspěchem, což přináší radost, uznání, vede k získání sociálního statusu i majetku. Výsledkem je nový, komplexní prožitek, který není redukovatelný na žádnou z původních složek. A tento nový prožitek se může stát novou potřebou: potřebou pracovat, potřebou tvořit, potřebou soutěžit, potřebou vlastnit, potřebou být uznáván. Srov. též Bakhurst (2011), Buss (2019), Lee, Martínez, Chen, (2026).

Prožitky vznikají nejen při finálním uspokojení potřeby, ale přenášejí se i na předpoklady jejího uspokojení; jsou spojeny s oceňováním zprostředkujících situací, prostředků umožňujících uspokojení potřeb a zejména činností, které jsou v souvislosti s uspokojením potřeb vykonávány. Protože jedna a tatáž situace, tentýž prostředek či tatáž činnost může umožnit uspokojení více potřeb, dochází při přenosu prožitků na tato zprostředkování k jejich syntéze. Tímto „křížením prožitků“ následně vznikají nové potřeby, resp. fixují se ve vědomí jako zdroje nových prožitků. Dalším aspektem otevřenosti systému prožitků je potřeba vztahovat činnosti vykonávané subjektem k přesahu stávajícího – k existenciálnímu aspektu vědomého života, k nalézání smyslu žití a bytí.

Popis fungování a vývoje prožitkového systému koresponduje s rolí všeobecně zprostředkující činnosti jako základu lidského já, tj. racionálně uvědomované a emocionálně prožívané identity.

4          Role prožitkového systému z hlediska efektivnosti ekonomického systému

To, co jsme uvedli v předcházející části přímo koresponduje s otázkou ekonomické efektivnosti, i když to tak na první pohled nevypadá. Do našeho přístupu však musíme včlenit ještě jeden aspekt – další odlišnost neoklasického přístupu a ekonomie produktivní spotřeby.

V neoklasickém přístupu je člověk chápán jako spotřebitel, firmy jsou subjekty vyrábějící spotřební statky, uvažují se i další subjekty, např. ty, které se rozhodují na základě veřejné volby; jednotlivé typy subjektů se od sebe výrazně liší.

Podle ekonomie produktivní spotřeby všechny ekonomické subjekty disponují investičními prostředky a investičními příležitostmi; jsou schopny generovat investiční příležitosti; rozhodují v nich jednotlivci, kteří jsou schopni více či méně přesně ocenit výnosnost vlastních i cizích investičních příležitostí.

První podněty k přesahu neoklasické ekonomie směrem k ekonomii dali již např. Pigou (1928), Friedman (1957) a další, z těch, kteří se vydali cestou jejího rozpracování lze uvést např. Daitoh (2010), Steger, (2002) a další.

V podmínkách, kdy předpokládáme možnost využití investičních prostředků jednoho ekonomického subjektu k realizaci investičních příležitostí druhého subjektu s vyšší mírou výnosnosti a současně schopnost oceňovat míru výnosnosti vlastních i cizích investičních příležitostí, je předpokladem dosažení paretooptimálního stavu v určitém ekonomickém systému to, aby investiční příležitostí, které v něm existují, i ty, které jsou nově generovány, byly využívány podle míry jejich výnosnosti, a to bez ohledu na to, komu patří investiční prostředky, investiční příležitosti a v čí prospěch jsou generovány nové investiční příležitosti.

Jedním z předpokladů přibližování jakéhokoli ekonomického systému, ve kterém působí více ekonomických subjektů, k paretooptimálnímu stavu je schopnost oceňování investičních příležitostí, včetně těch, které jsou spojené s rozvojem, uchováním a uplatněním schopností člověka, a včetně těch, které jsou nově generovány, resp. jejichž vznik můžeme anticipovat. A to nejen při strategickém, ale i okamžitém rozhodování.

Zde stojí za připomenutí to, že i rozhodnutí o odložení okamžitého rozhodnutí a jeho přesunutí do oblasti strategického rozhodování založeného (např. na zpracování studií a provedení výpočtů) je rozhodnutí okamžitým. Jinými slovy rozvinutost prožitkového mechanismu člověka hraje mimořádně významnou roli při zabezpečování efektivnosti ekonomického systému. Tento aspekt nelze v rámci neoklasického přístupu teoreticky podchytit a je „starou ekonomií“ zcela přehlížen.

Stojí za připomenutí, že vědomí, integruje prožitkové stavy a transformuje je do rozhodnutí o investičních příležitostech nejen vlastních, ale i těch ekonomických subjektů, na jejichž aktivitě participuje či které reprezentuje (jako zaměstnanec, manažer, člen rodiny, občan státu apod.).

K souvislosti s možnými selháními při tomto rozhodování se ještě dostaneme.

Zdroje:

Bakhurst, D. (2011). The Formation of Reason. Oxford: Oxford University Press.

Buss, D. M. (2019). Evolutionary Psychology: The New Science of the Mind. London: Routledge.

Daitoh, I. (2010). Productive consumption and population dynamics in an endogenous growth model. Journal of Economic Dynamics and Control, 34(4), 696–707. https://doi.org/10.1016/j.jedc.2009.12.004

Friedman, M. (1957). A Theory of the Consumption Function. Princeton: Princeton University Press.

accumulation in experiential versus material value-based decisions. NeuroImage, 2026.

Pigou, A. C. (1928). An analysis of supply. Economic Journal, 38(150), 238–257. https://doi.org/10.2307/2223948

Steger, M. (2002). Productive consumption, the intertemporal consumption trade-off and growth. Journal of Economic Dynamics and Control, 26(6), 1053–1068.

(Pokračování)