Vize, jakou potřebujeme/1765
Vize, jakou potřebujeme/1765
V listopadu se tradičně konají tři konference na významná témata týkající se sociálního a ekonomického rozvoje k otázkám, při jejichž řešení se ukazuje přínos teoretických východisek ekonomie produktivní spotřeby. Mákl jsem si a připravil příspěvky na všechny tři. Zde jsou pracovní verze:
KE VZTAHU EKONOMICKÉHO A SOCIÁLNÍHO: KOMPLEMENTARITA, NEBO IDENTITA? – část 2.
1 Metoda: základní teoretické východisko, se kterým budeme pracovat
Za základní teoretické východisko, se kterým budeme pracovat, považujeme Hegelovo pojetí všeobecně zprostředkující činnosti, kterou vtipně pojmenovává „lest rozumu“: „Rozum je stejně lstivý, jako mocný. Lest spočívá vůbec ve zprostředkující činnosti, která, nutíc předměty působit na sebe navzájem podle své povahy a vzájemně se opracovávat, aniž se do tohoto procesu bezprostředně vměšuje, přesto uskutečňuje jen svůj účel.“ (Hegel, 1840, s. 382.)[1]
Když se zamyslíme nad obsahem Hegelova sdělení (a jeho Marxovou interpretací, kterou uveřejňujeme pod čarou), nemůže nám ujít, že popisuje:
- Vymezuje nejúčinnější a současně samozdokonalující se formu působení subjektu na vnější prostředí.
- Implicitně, ale přesně a zdůvodněně ukazuje i cílovou stránku působení subjektu na vnější prostředí: Tou je rozvíjení schopnosti vykonávat všeobecně zprostředkující činnost stále efektivnějším způsobem.
Rozvíjení této schopnosti je o to významnější, že při působení člověka jako součásti společnosti na vnější prostředí vznikají relativně stabilní zprostředkování v podobě strojů a později technologií, kterými se radikálně rozšiřuje okruh procesů, jejich vzájemná zprostředkování lze poznávat a využívat. Dnes už jsou to i procesy informační, včetně kvantového zpracování dat. Dokonce dochází k tomu, že tuto schopnost vzájemného zprostředkování procesů ve vnějším prostředí dokážeme přenášet i na uměle vytvořené technologie.
V závěru této kapitoly zdůrazníme to nejdůležitější: Všeobecně zprostředkující činnost je nejen nejefektivnější formou působení jakéhokoli subjektu na vnější prostředí, ale odvíjí se od ní i nejvzdálenější cíl a nejvíce dlouhodobá tendence vývoje: rozvoj komplexu schopností (předpokladů) pro výkon všeobecně zprostředkující činnosti. S tím bezprostředně souvisí odpověď na otázku základu hodnotového systému a kritérií vývoje.
2 Návrat k fascinujícímu odkazu E. V. Iljenkova
V souvislosti s odhalením významu všeobecně zprostředkující činnosti pro pochopení toho, co je člověk disponující racionálně uvědomovanou a emocionálně prožívanou identitou, nelze opomenout fascinující odkaz E. V. Iljenkova (1924-1979)[2]. Nejen rozvinul myšlenky pocházející z pochopení významu všeobecně zprostředkující činnosti, ale inicioval slavný experiment výchovy osob od narození slepochluchých, aby prokázal nosnost přístupu vycházejícího z pochopení tohoto významu. Iljenkov jím navrženým a vedeným experimentem se slepohluchými novorozenci prokázal, že lidská identita vzniká na bázi všeobecně zprostředkující činnosti (Iljenkov, 1970).
Jeho přínos byl dlouhou dobu přehlížen ze dvou důvodů. Jeho tragická smrt (sebevražda) byla do značné míry reakcí na problémy, které v tehdejších sovětských poměrech měl, jednak nepříliš velkou ochotou přiznat, že se jednalo o sovětského myslitele, který sám sebe považoval za pokračovatele ve filozofickém díle Marxe i Lenina. V současné době je stále více připomínán, mj. i proto, že jeho dílo má zásadní význam pro řešení problematiky vztahu člověka a umělé inteligence. Jedním z příkladů je konference zabývající se mj. spojením umělé inteligence a filozofického odkazu Iljenkova organizovaná skupinou International Friends of Ilyenkov v Sidney Sussex College, University of Cambridge 4. listopadu 2026[3]. K tomu viz mj. Groisman (2025), Potapov (2025).
Návrat k fascinujícímu a dlouhou dobu přehlíženému odkazu Iljenkova je významným signálem pro tu oblast věd o společnosti, která se zabývá tím, co dělá člověka člověkem, jak vzniká racionálně uvědomovaná a emocionálně prožívaná identita nejen(!) člověka.
[1] Stojí za připomenutí, jak tuto Hegelovu myšlenku interpretuje Marx v Kapitálu v souvislosti s vymezením pojmu práce a pracovního prostředku: „Práce je především proces, probíhající mezi člověkem a přírodou, proces, v němž člověk svou vlastní činností zprostředkovává, reguluje a kontroluje výměnu látek mezi sebou a přírodou. Vystupuje proti přírodní látce samé jako přírodní síla. Aby si přivlastnil přírodní látku v určité formě vhodné pro svůj vlastní život, uvádí do pohybu přírodní síly, které patří k jeho tělu — paže i nohy, hlavu i prsty. Tím, že tímto pohybem působí na vnější přírodu a mění ji, mění zároveň svou vlastní přirozenost. Rozvíjí schopnosti, které v ní dřímají, a hru těchto sil podrobuje své vlastní moci…Pracovní prostředek je věc nebo komplex věcí, které dělník vsunuje mezi sebe a pracovní předmět a které mu slouží jako vodič jeho působení na tento předmět. Používá mechanických, fysikálních chemických vlastností věcí, aby jim dal v souhlase se svým účelem působit jako nástroji své moci.“ (Marx, 1954)
[2] https://en.wikipedia.org/wiki/Evald_Ilyenkov
[3] https://ilyenkovfriends.org/
Zdroje:
Groisman, B. (2025). On Quantum Mechanics as a Shortcut to Consciousness. Cambridge: International Friends of Ilyenkov Conference.
Hegel, G. W. F. (1840). Vorlesungen über die Philosophie der Geschichte. Berlin: Duncker & Humblot. (Česky: Hegel, G. W. F. (1960). Dějiny filosofie. Praha: SNKLHU.)
Ilyenkov, E. V. (1970). O vospitanii slepoglukhikh detej. Moskva: Pedagogika.
Marx, K. (1954). Kapitál, I. Díl, Třetí oddíl, Výroba absolutní nadhodnoty, Kapitola pátá, Pracovní proces. Státní nakladatelství politické literatury, Praha.
Potapov, K. (2025). Thinking Machines, Petrified Ideals. Cambridge: International Friends of Ilyenkov Conference.
(Pokračování)