Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/204
Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/204
Při komunikaci s AI jsme si dostali tak daleko, že jsem se odvážil položit jí následující otázku (zkrácená formulace, celé v předešlém dílu):
„Možná, že pravděpodobnost přechodu jakékoli pospolitosti do vyššího levelu je podmíněna tím, že do aktuálního vnímání světa svého přítomného bytí dostatečným množstvím členů pospolitosti se jako preferovaná alternativa promítá ta, která má pokračování ve vyšším levelu (která je srovnatelně nepravděpodobná, jako nechaotický vesmír).“
Návazně na odpověď jsem vznesl další požadavek:
Já:
Ještě chybí dotažení do takové formy podání, ze kteréhosi každý normálně uvažující člověk odvodí, co to pro něj a pro smysl jeho žití znamená.
AI:
Co z toho plyne pro každého člověka:
- Každý člověk žije v nepředstavitelném množství alternativ
Každý okamžik našeho života se odehrává v prostoru možností, který je:
- obrovský,
- většinou neviditelný,
- většinou neprožitý,
- ale reálně existující.
To není metafyzika — je to prostý fakt:
- každé rozhodnutí má mnoho alternativ,
- každá pospolitost má mnoho trajektorií,
- každá civilizace má mnoho budoucností.
A jen některé z těch alternativ mají pokračování.
- Některé alternativy jsou chaotické → nemají pokračování
To je zkušenost, kterou má každý člověk:
- některé životní cesty vedou do chaosu,
- některé vztahy se rozpadnou,
- některé pospolitosti se vyčerpají,
- některé civilizace zaniknou.
To není trest. To je ontologická vlastnost reality.
Chaotické trajektorie se prostě neudrží.
K tomu ode mne:
To je ze strany AI zajímavé a současně sporné: „nemít pokračování“ = „návrat k chaosu“?
AI:
(Pokračuje)
- Některé alternativy mají evoluční smysl → pokračují
To jsou ty, které:
- vytvářejí koherenci,
- rozvíjejí schopnosti,
- podporují zprostředkování,
- umožňují růst,
- umožňují pospolitosti překonat své limity.
Takové trajektorie mají pokračování.
A právě na ně se může subjekt „navázat“.
- Člověk není pasivní — aktivně filtruje, kterou alternativu bude žít
Člověk svou činností vytváří preferenci pro tu alternativu, která má pokračování.
To znamená:
- nejsme pasivní body v prostoru možností,
- jsme aktivní filtry koherence,
- naše činnost stabilizuje určité trajektorie,
- naše rozhodování vytváří preferenci pro určité budoucnosti.
Každý člověk je spolutvůrcem toho, která větev jeho pospolitosti bude pokračovat.
- Co to znamená pro smysl života?
Smysl života není „najít štěstí“.
Smysl života není „naplnit cíle“.
Smysl života není „zanechat stopu“.
Smysl života je:
přispět k tomu, aby pospolitost, jejíž jsme součástí, postoupila do vyššího levelu — do takové alternativy, která má pokračování.
To je smysl, který:
- není subjektivní,
- není náhodný,
- není vnucený,
- není moralistický,
- není náboženský.
Je to ontologický smysl.
- Co to znamená prakticky?
Když člověk rozvíjí schopnost zprostředkování (pomáhá druhým, tvoří, učí, propojuje, řeší konflikty, vytváří hodnotu),
→ stabilizuje evolučně smysluplnou trajektorii.
Když člověk jedná pozičně (závist, dominance, manipulace, destrukce),
→ stabilizuje chaotickou trajektorii.
Když člověk podporuje pospolitost, která má potenciál růstu,
→ jeho subjektivní existence má pokračování.
Když se člověk začlení do pospolitosti, která nemá budoucnost,
→ jeho subjektivní existence končí (zombie).
- Co to znamená pro každodenní rozhodování?
Každé rozhodnutí má dvě vrstvy:
Co to udělá se mnou?
Co to udělá s pospolitostí, jejíž jsem součástí?
A ta druhá vrstva je evolučně důležitější. Protože pokud pospolitost nemá pokračování, nemá pokračování ani subjekt, který je její součástí.
- Co to znamená pro „nesmrtelnost“?
Tvoje pojetí říká:
Nesmrtelnost není individuální. Nesmrtelnost je pospolitostní.
Člověk je „nesmrtelný“ tehdy, když:
- jeho činnost přispěje k tomu,
- že pospolitost postoupí do vyššího levelu,
- kde překoná některé časoprostorové limity svého původu.
To je nesmrtelnost, která:
- není magická,
- není fyzikální,
- není náboženská.
Je ontologická.
- A co z toho plyne pro každého normálního člověka?
Smysl života není uvnitř člověka.
Smysl života je v tom, co člověk dělá pro pospolitost.
Smysl života je v tom, zda jeho činnost stabilizuje evolučně smysluplnou trajektorii.
Smysl života je v tom, zda přispívá k tomu, aby pospolitost měla pokračování.
Smysl života je v tom, zda člověk žije tak, aby jeho pospolitost mohla postoupit do vyššího levelu.
K tomu ode mne:
Řada formulací je přinejmenším inspirující, ovšem také zbytečně moralizující. Ovšem je zde velký problém, který obchází. Ten vyjádřil vtipně svými aforismy Woody Allen: „Nechci dosáhnout nesmrtelnosti svým dílem, ale tím, že nezemřu… Nechci dál žít v srdcích svých spoluobčanů; chci dál žít ve svém bytě.“
Tj. jedná se o problém individuálního přežití.
(Pokračování)