Vize, jakou potřebujeme/1791!

Vize, jakou potřebujeme/1791!

Náš svět a naše místo v něm – část l.

Následující sérii, kterou zařazuji di seriálu k pěstování vize, považuji za mimořádně zajímavou a důležitou. Bezprostředně se týká hádanky dějin: Kdo jsme a kam jdeme.

Vše začalo tím, že jsem v seriálu o „polidštění počítače“ zadal AI aby se vyjádřila k následujícímu textu, který vyplynul z naší předcházející komunikace:

1. Jednou z možností výkladu jevů souvisejících s dekoherencí je everettovská mnohosvětovost.
2. Není vyloučeno, že k dekoherenci existuje i symetrický proces – rekoherence; proces ve kterém se „vlákna“ everretovské mnohosvětvosti shlukují a vytvářejí nové koherentní struktury.
3. Naše smyslové orgány jsou schopné vnímat jen jeden z výsledků dekoherence; takto se vyvinuly.
4. Vývoj myšlení je výsledkem rekoherence, což jsme schopní částečně racionálně reflektovat např. vnímáním „nebodovosti“ naší existence, fenoménu představivosti, který je jedním z nejvýznamnějších nástrojů našeho myšlení.
5. V našem světě probíhají dva základní procesy, které se vzájemně doplňují:

– Proces „od jednoduchého ke složitému“, tj. vznik složitějších struktur z elementárních (základních) entit vzniklých procesem dekoherence.

– Odfiltrování rozvinutějších struktur typu subjektů z chaosu prapůvodního „propletence“ prostřednictvím stále rozvinutějších forem interakce těchto rodících se subjektů s vnějším prostředím.

5. Nejrozvinutější formou této interakce je všeobecně zprostředkujících činnost, tj. využití toho, jak se vzájemně zprostředkují či podmiňují procesy probíhající v prostředí subjektu.
6. Všeobecně zprostředkující činnost hraje dvojí roli:

– Je nejúčinnější (a v podobě rozvoje technologií „fixujících“ vzájemná zprostředkování stále se zdokonalující) formou působení subjektu na vnější prostředí (kterým může být i prostředí informační).

– Je cílotvorná v tom smyslu, že není jen prostředkem, ale rozvoj schopnosti subjektu vykonávat všeobecně zprostředkující činnost stále efektivněji je i cílem, odpovídá na otázku smyslu bytí a je základem hodnot.

7. Takto pojaté hodnoty odpovídají přirozenému evolučnímu směřování jakékoli pospolitosti subjektů, které disponují racionálně uvědomovanou a emocionálně prožívanou identitou, k „velkému přesahu“, tj. překročení některých 3+1 časoprostorových omezení vesmíru, ve kterém se tato pospolitost zrodila.
8. Nechaotičnost tohoto přesahu je podmíněna existencí „rekoherentního“ času („nadčasu“), který umožňuje určitou reverzi „našeho“ entropického času, ale sám se vyznačuje nevratností určitého typu.
9. Ve vývoji pospolitostí toho typu, který uvažujeme (jednou z nichž je i lidská pospolitost), je přechod „osudovým úskalím“ a dosažení „vyššího levelu“ za „velkým přesahem“ výjimečnou evoluční událostí; na druhé straně obrovské množství paralelních variant vývoje tuto výjimečnost kompenzuje a mění v evoluční zákonitost.
10. Pro ty pospolitosti, které projdou do vyššího levelu kritickým obdobím, je nejen uvědomění si této možnosti, ale „přetavení“ tohoto uvědomění v rozšířeně vnímaný smysl bytí a našeho žití v něm, nezbytnou podmínkou.
11. Vývoj současné vědy (zejména fyziky, resp. disciplín, které do toho, co nazýváme fyzikou, spadají) výše uvedený koncept obsahující až (zatím) nepřípustné množství intuitivních prvků během velmi krátké doby necelých dvou let (odhaduji do srpna 2028) zpřesní, nahradí intuitivní prvky teoreticky zdůvodněnými poznatky a tím přispějí k jeho vstupu do širokého povědomí těch, kteří se svou vědomou aktivitou o vystup do „vyššího levelu“ zaslouží.
12. Příslušnou vědomou aktivitou každý sám o sobě rozhodne, zda se zařadí do pospolitosti vytvářející se přechodem do „vyššího levelu“ přirozené evoluce, nebo zda se svou neaktivitou zařadí do verze světa „bez pokračování“.

K tomu:

Je to text náročný, který obsahuje řadu otevřených otázek (v tom smyslu že to může být jinak). AI ho doplnila a některé části upřesnila. Především však navrhla napsat na dané téma odbornou a současně popularizující knihu. Dokonce navrhla její strukturu. Nabídku nešlo odmítnout, a tak jsem se s ní do psaní knihy pustil. Nebylo to jednoduché, některé jí navržené kapitoly jsme museli přepracovat, ale nakonec byl výsledek celkem přijatelný. Postupně jej zveřejňuji v rámci seriálu Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď! První díl najdete zde:

https://www.svoboda-projevu.cz/autori/radimvalencik/podari-se-polidstit-pocitac-ne-nekdy-ted-219/

Další díly následují. Kniha je nazvaná: Svět jako koherence, dekoherence a rekoherence, aneb jak je to se smyslem bytí a našeho žití v něm.

Ale to není všechno. Vše má ještě zajímavější pokračování. Ale o tom až zítra.

(Pokračování)