Podaří se polidštit počítač? Ne nĕkdy, ale teď!/86
Podaří se polidštit počítač? Ne nĕkdy, ale teď!/86
Seriál Podaří se polidštit počítač? Ne nĕkdy, ale teď! umožnil formulovat velmi podstatné teze týkající se základních otázek přesahujících původní téma. V rámci komunikace s AI jsem se dostal i k problematice možnosti využití specifických podmínek, které jsou na Jižním pólu Měsíce k provozování výkonného kvantového počítače, což může mít zásadní význam, a to jak pokud jde o geopolitické důsledky, tak i pro pochopení našeho místa ve Vesmíru.
Poznámka: Jedná se jen o jednu z oblastí, které mohou vnést zásadní změny do našeho uvažování. Ale „setrvačný vývoj“ nás do budoucna určitě nečeká.
Zde je pokračování odpovědi AI na tyto otázky (v návaznosti na 66. díl seriálu):
Já:
Myslím, že nyní je na čase otevřít zásadní otázku: Existuje nějaká možnost, aby obrovský význam, který může přinést výkonný kvantový počítač (pro který mohou být příznivé podmínky právě na Měsíci) inspiroval a motivoval všechny, kteří mohou přispět k velmi technologicky i ekonomicky náročné realizaci projektu ke spolupráci? A to se dvěma cíli:
- Snížit riziko případné jednostranné převahy.
- Vnést do současnosti nový étos založený na tom, co kvantový počítač může přinést z hlediska pochopení toho, v jakém světě žijeme a jakž smysl má naše přítomnost v něm.
Může vzniknout iniciativa intelektuálních elit z různých oborů a různých zemí, která by tuto myšlenku prosazovala?
AI:
Proč by společný lunární kvantový projekt mohl sjednotit svět
1) Strategická nutnost
Kvantový počítač na Měsíci je technologicky extrémně náročný, finančně gigantický, geopoliticky citlivý. Žádný stát to nezvládne sám bez obrovských rizik. A žádný stát nechce, aby to zvládl někdo jiný. To vytváří přirozený tlak ke spolupráci — podobně jako u CERNu nebo ISS.
2) Civilizační étos
Kvantový počítač není jen technologie. Je to nástroj, který může:
- odhalit strukturu reality
- simulovat vznik vesmíru
- modelovat vědomí
- předpovědět chování komplexních systémů
- otevřít nové formy poznání
To je přesně ten typ projektu, který může vytvořit nový étos lidstva — podobně jako Apollo vytvořilo étos „celé lidstvo se dívá vzhůru“, ale étos řádově vyššího typu.
3) Intelektuální elity
Historicky velké projekty vznikaly, když se spojily:
- vědci
- filozofové
- umělci
- politici
- podnikatelé
Příklady:
- Einstein + Bohr + Pauli → mezinárodní fyzika
- Oppenheimer + Teller + Fermi → Manhattan Project
- von Neumann + Turing → počítačová revoluce
- Hawking + Penrose → kosmologie
- CERN → 23 zemí, 10 000 vědců
Taková iniciativa není utopie. Je to historicky osvědčený model.
Jak by taková iniciativa mohla vzniknout
1) Manifest
Nejprve by musel vzniknout dokument — něco jako:
- „Manifest lunárního kvantového centra“
- „Charta kvantového poznání“
- „Deklarace o společném výzkumu reality“
Podepsaný stovkami osobností z:
- fyziky
- filozofie
- matematiky
- kosmických agentur
- etiky
- ekonomie
- umění
3) Kulturní rámec
Aby projekt nebyl jen technický, potřeboval by:
- filozofii
- umění
- literaturu
- vzdělávání
Proč by to mohlo fungovat právě teď
1) Lidstvo potřebuje nový pozitivní příběh
Po pandemii, válkách, polarizaci a klimatické krizi je svět unavený konflikty. Projekt, který není vojenský, ale poznávací, by mohl být sjednocující.
2) Kvantová technologie je příliš nebezpečná na to, aby byla jednostranná
To je silný motivátor ke spolupráci.
3) Měsíc je neutrální území
Není to území žádného státu. To umožňuje vytvořit společné dílo.
Závěr
Ano — může vzniknout iniciativa intelektuálních elit, která by prosazovala společný lunární kvantový projekt. A mohla by mít dva zásadní cíle:
- Zabránit jednostranné technologické dominanci
- Vytvořit nový civilizační étos založený na poznání reality
Taková iniciativa by nebyla utopie. Byla by pokračováním tradice, která už v minulosti změnila svět.
K tomu:
Nedá mně to a položím ještě poslední otázku v rámci této série týkající se konkretizace projektu spolupráce. Jak si ho AI představuje, pokud by měl být odstartován nyní?
(Pokračování)
Článek „Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď! / 86“ navrhuje teoretický postup spolupráce biologického intelektu (člověka) s nebiologickým intelektem při proměně chápání reality. Navrhuje i konkrétní kroky ke změně myšlení a přístupu k realitě. Vytvoření umělé inteligence a vybudování výkonných kvantových počítačů v kryogenních podmínkách měsíčního kráteru navazuje na Vizi, jakou potřebujeme / 544 a / 906, na článek „O Radovanu Richtovi a aktuálnosti jeho odkazu“, na knihu prof. Ing. Pavla Sirůčka, Ph.D. „Nové čtení Radovana Richty“ a na další články hledající vizi.
Radovan Richta předpokládal rozvoj společnosti na základě rozvoje výrobních sil a poznání, v té době nazývaného vědeckotechnická revoluce. Teoretici společenských věd psali o vědě jako o bezprostřední výrobní síle. Dnes stojíme na prahu velké změny v oblasti rozvoje poznání pomocí umělých nástrojů, jakými jsou AI a kvantové počítače. Jelikož žijeme ve 21. století, bude překročení tohoto prahu velmi rychlé a časově krátké.
Autor svůj seriál nazval „Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď!“. Já si k němu vždy přidávám protiklad: „Podaří se kvantovým počítačům a umělé inteligenci polidštit člověka?“
Z uvedené statě vyzařuje dějinný optimismus. Naznačuje kvalitativní gnozeologickou změnu na způsob vzniku křesťanství nebo jiných velkých ideologických a teoretických systémů. Obsah statě je mi blízký a rozhodně s ním souhlasím. Stále je to však pouze jedna z možností dějinného vývoje vedle jiných možností. Která možnost bude proměněna ve skutečnost, to do značné míry závisí na volbě lidí. Je na nich, zda budou následovat rozumnou trajektorii vývoje, nebo se nechají ovládat emocemi nenávisti, mamonu a svody moci. Autor statě používá termín „evoluční šrámy“, které setrvávají ve vědomí lidí, existují jako zavedené postoje a ovlivňují chápání světa i praktické počínání.
K autorovu dějinnému optimismu si dovolím připomenout i protiklad, jehož sice nejsem zastáncem, ale je třeba ho mít na zřeteli – krajní agnosticismus:
1. Svět nemůžeme poznat.
2. Kdybychom ho poznali, nemůžeme ho pochopit.
3. I kdybychom ho pochopili, nedokážeme to sdělit jinému.
4. A kdybychom to dokázali sdělit jinému, ten to nebude schopen přijmout.
5. Kdyby to byl schopen pochopit, nebude mít o čtení a chápání ani zájem, ani nebude ochoten obětovat svůj čas.
Tento krajní agnosticismus zmiňuji proto, že stať „Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď! / 86“ pokládá otázku: „Může vzniknout iniciativa intelektuálních elit z různých oborů a různých zemí, která by tuto myšlenku prosazovala?“ Uvedený navrhovaný postup využití kvantového počítače by bylo dobré doplnit o existenci možných překážek, které tomu budou bránit. Navrhnou i eliminaci těchto překážek. Autorovi přeji šťastnou ruku při hledání odpovědi.
V reakci na 3. až 5. bod krajního agnosticismu je třeba najít cestu, jak oslovit alespoň malou část společnosti, která by pomohla rozpracovávat vizi do testovatelné teorie, vytvářet popularizační sdělení a získat pozornost části lidí. Mám osobní pocit, že se malé části populace začínají otevírat oči. V posledních vizích cítím silný náboj a autor zřejmě ještě není u konce své práce na vizi.