Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď!/97

Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď!/97

Seriál Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď! umožnil formulovat velmi podstatné teze týkající se základních otázek přesahujících původní téma. Na žádost několika kolegů jsem 24. června uspořádal předprázdninový teoretický seminář. I když bylo těsně před prázdninami, parno a probíhaly zkoušky i státnice sešlo se na třicet účastníků včetně studentů. Petr Bureš TV pořídila videozáznam, který je celý zde:

https://www.youtube.com/watch?v=p2fReAzK_kg

Na Petr Bureš TV je uveden takto:

„Záznam besedy s ekonomem a vysokoškolským učitelem Radimem Valenčíkem, která je věnována využití umělé inteligence v mezilidské komunikaci a při přemýšlení o složitých společenských tématech. Radim Valenčík během semináře se svým publikem provádí živý test umělé inteligence. Začíná zdánlivě jednoduchou, až „hloupou“ otázkou: Je kapitál dobrý, nebo špatný? Právě na ní však ukazuje, že kvalita odpovědi AI nezávisí jen na samotném nástroji, ale také na tom, jak se člověk umí ptát. Pomocí navazujících otázek se debata postupně rozvíjí od obecného pojmu kapitálu přes roli korporací až k otázce, jak zabránit tomu, aby nadnárodní kapitál salámovou metodou postupně ovládl civilizované státy. Seminář tak není jen ukázkou práce s umělou inteligencí, ale také úvahou o tom, jak AI reaguje na globální témata, jaké má limity a jak se v jejích odpovědích může odrážet způsob, jakým byla nastavena, trénována nebo „programována“.“

K němu je přiložen i přepis a poměrně zajímavá diskuse na chatu.

Na pokračování uveřejňuji přepis seance s AI. Ke každá otázce, před tím, než byla předložena AI, proběhla diskuse. Záměrně jsme začali nepřesnou a naivní otázkou. Konkretizace byly iniciovány z pléna, já jsem otázku jen přepsal. Výsledek je podle mě dost zajímavý.

Já:

Je takový případ i United Fruit Company příkladem takového ovládnutí státu?

AI:

Případ United Fruit Company (UFC) je jedním z nejznámějších historických příkladů, kdy soukromá korporace dokázala ovlivnit státní politiku natolik, že to připomínalo „ovládnutí státu“. Nešlo o totální kontrolu, ale o extrémní míru vlivu, která zasahovala do zahraniční politiky USA i do vnitřních poměrů středoamerických zemí.

United Fruit Company je učebnicový příklad toho, čemu politologové říkají korporátní vliv na stát nebo regulatory capture. V některých obdobích měla UFC větší vliv na politiku USA ve Střední Americe než samotné ministerstvo zahraničí.

Proč je United Fruit Company tak extrémní případ:

1) Ekonomická dominance

– Ovládala obrovské plochy půdy v Guatemale, Hondurasu, Kostarice a dalších zemích.

– V některých státech byla největším zaměstnavatelem i největším vlastníkem infrastruktury (železnice, přístavy).

– Místní ekonomiky byly na ní závislé.

2) Politické vazby v USA

– Vysoce postavení členové americké vlády měli s UFC osobní nebo profesní vazby.

– Firma měla silné lobbistické kapacity a přístup k nejvyšším místům.

3) Guatemala 1954 – operace PBSUCCESS

Tohle je nejznámější případ:

– Guatemalský prezident Jacobo Árbenz chtěl provést pozemkovou reformu, která by omezila moc UFC.

– UFC označila reformu za „komunistickou hrozbu“ a lobovala u americké vlády.

– CIA provedla převrat, který Árbenze svrhl.

– Nový režim zrušil reformy a obnovil privilegia UFC.

Tohle je jeden z nejjasnějších příkladů, kdy zájmy korporace ovlivnily zahraniční politiku velmoci.

4) Vznik pojmu „banánová republika“

Termín vznikl právě kvůli tomu, jak UFC ovládala politiku a ekonomiku některých zemí. Nejde o urážku obyvatel – je to kritika korporátního vlivu.

Je to „ovládnutí státu“?:

V přísném smyslu ne – UFC neřídila vládu USA. Ale v praktickém smyslu ano – dokázala přimět stát, aby použil svou moc (včetně vojenské a zpravodajské) k ochraně jejích firemních zájmů.

To je přesně to, co se v politologii označuje jako:

– korporátní zachycení státu,

– oligarchizace zahraniční politiky,

– asymetrický vliv soukromého kapitálu.

Jak to zapadá do tvé původní otázky

United Fruit Company je silný argument pro tvrzení, že:

– nadnárodní korporace mohou získat nepřiměřený vliv,

– stát může selhat v regulaci,

– v extrémních případech může být zahraniční politika ohnuta podle firemních zájmů.

Je to jeden z nejznámějších historických případů, který se dodnes studuje jako varování.

Já:

Než přejdeme k otázce, jak zabránit (skrytému) ovládnutí státu, považuji za důležité upřesnit (jednoznačně definovat) pojem „ovládnutí státu“.

AI:

Ovládnutí státu je stav, kdy konkrétní soukromý aktér (korporace, oligarcha, zájmová skupina nebo zahraniční moc) získá takový vliv na rozhodovací procesy státu, že stát systematicky přijímá rozhodnutí v souladu s jeho zájmy, i když jsou v rozporu s veřejným zájmem.

Politologové používají pojem state capture (zachycení státu). State capture je situace, kdy privátní aktér dokáže ovlivňovat tvorbu zákonů, regulací, veřejných politik a klíčových personálních rozhodnutí takovým způsobem, že instituce přestávají fungovat nestranně a slouží převážně jeho zájmům.

Nejde o jednorázový vliv. Jde o dlouhodobé, strukturální ovládnutí.

Tři podmínky, které musí být splněny:

Abychom mohli říct, že došlo k „ovládnutí státu“, musí být splněny všechny tři podmínky:

1) Asymetrická moc

Aktér má nepřiměřeně velkou ekonomickou, informační nebo politickou sílu, kterou stát nedokáže vyvážit.

2) Systematický vliv

Nejde o jednotlivé ústupky, ale o dlouhodobý vzorec, kdy stát činí rozhodnutí v souladu s jeho zájmy.

3) Rozpor s veřejným zájmem

Rozhodnutí poškozují konkurenci, občany, demokratické procesy nebo suverenitu státu.

Pokud chybí třetí bod, jde o legitimní lobbing, nikoli o ovládnutí.

Aby byla definice ostrá, je důležité říct, co do ní nepatří:

– běžný lobbing (i silný), pokud je transparentní a vyvážený,

– jednorázové rozhodnutí, které někomu nahrává,

– politické spojenectví, které je veřejné a demokratické,

– vliv veřejného mínění, médií nebo odborů.

Ovládnutí státu je kvalitativně jiný jev – jde o privatizaci státní moci.

Politologové rozlišují tři hlavní typy:

1) Legislativní capture

Aktér ovlivňuje tvorbu zákonů (např. daňové výjimky, regulace šité na míru).

2) Regulatorní capture

Aktér ovládne instituce, které ho mají regulovat (např. energetický úřad, finanční dohled).

3) Personální capture

Aktér dosazuje své lidi do klíčových pozic (ministerstva, soudy, dozorčí orgány).

U United Fruit Company šlo o kombinaci všech tří – proto je to tak silný příklad.

Jak to odlišit od „pouhého vlivu“

Vliv je normální součást demokracie. Ovládnutí je, když:

– stát ztrácí autonomii,

– rozhodnutí jsou předvídatelně výhodná pro jednoho aktéra,

– instituce nejsou schopné odporovat,

-veřejný zájem je systematicky potlačen.

K tomu:

Následovala tato otázka:

Dá se tomu vůbec v současných podmínkách zabránit? Jak? Existují pozitivní příklady?

(Pokračování)