Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/132
Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/132
V noci z 12. na 13. srpna budeme mít možnost sledovat vyvrcholení meteorického roje Perseidy. Jeho průlet končí 24. srpna, a právě v tento den by mělo dojít k další velmi významné kosmické události: Odstartování čínské mise Chang’e‑7. O tom, proč bude tato mise tak významná, jsem psal již v dílech 116-120, první část je zde: https://radimvalencik.pise.cz/13191-podari-se-polidstit-pocitac-ne-nekdy-ted-116.html
Mj. bezprostředně se týká i naší problematiky, tj. toho, co lze nazvat s nadsázkou „polidštění počítače“. A může mít důsledky ve dvou oblastech mimořádného významu:
– Na výraznou změnu globálních vztahů, a to nejen z hlediska váhy jednotlivých subjektů
– Na převratně novém pochopení světa, ve kterém žijeme, na smysl naší účasti v něm.
Tak jsem se AI zeptal na určitý problém obsažený v předcházející odpovědi:
Já:
Zaujala mě tato Tvoje formulace: mise „je klíčovým krokem k budoucí Mezinárodní lunární výzkumné stanici (ILRS)“. Už je dohodnuté, že tam vznikne skutečně mezinárodní stanice, nebo si Čína „vykolíkuje“ (oklajmuje) toto místo pro sebe, případně své spojence?
AI:
Podle čínských a ruských vládních dokumentů je ILRS definována jako mezinárodní projekt založený na principech:
- „co‑consultation, joint construction, shared benefits“
- společné plánování, společná výstavba, sdílené výsledky
- otevřenost dalším státům
Čína a Rusko podepsaly memorandum o spolupráci v roce 2021 a následně vydaly společné prohlášení, že ILRS bude budována spolu s dalšími mezinárodními partnery.
Kolik zemí je zapojeno? Překvapivě hodně.
Podle SpaceOdysseyHub je ILRS rozšiřována na více než 13 partnerských zemí a přes 10 mezinárodních organizací, včetně:
- Pákistánu, Venezuely, Běloruska, Egypta, Thajska, Srbska, Kazachstánu, Jižní Afriky, Senegalu, Ázerbájdžánu, Nicaraguy…
- ILOA (International Lunar Observatory Association)
- APSCO (Asia-Pacific Space Cooperation Organisation)
Další zdroj uvádí dokonce 17 zemí zapojených do programu.
Čína deklaruje ambici zapojit 50 zemí, 500 institucí a 5 000 vědců do roku 2035.
- Je ILRS skutečně „mezinárodní“? – Ano, ale pod čínským vedením.
Fakta:
- ILRS je vedena Čínou a Ruskem jako hlavními architekty.
- Financování, technologie, mise Chang’e‑6/7/8 a ruské Luna‑26/27/28 tvoří základ projektu.
- Klíčové prvky infrastruktury (např. jaderná elektrárna) jsou čínsko‑ruské.
- Architektura stanice je navržena CNSA a Roskosmosem.
Interpretace:
ILRS je „mezinárodní“ podobně jako čínská iniciativa Belt and Road: otevřená, ale asymetrická – Čína určuje směr, ostatní se připojují.
„Vykolíkování“ místa na Měsíci – co říkají fakta?
1) Žádný stát nesmí vlastnit území na Měsíci.
To zakazuje Outer Space Treaty (1967). Čína to oficiálně respektuje.
2) Ale…
Praktická realita je jiná:
- Kdo první vybuduje infrastrukturu, ten de facto kontroluje lokalitu.
- ILRS je plánována jako permanentní základna na jižním pólu.
- Čína a Rusko už plánují energetickou infrastrukturu (jaderná elektrárna do 2036).
- Chang’e‑7 a Chang’e‑8 mají za úkol vybrat konkrétní místo a otestovat technologie pro budoucí výstavbu.
Závěr:
Čína si místo nevlastní, ale fakticky ho obsadí – podobně jako NASA s Artemis na opačné straně pólu.
Geopolitický kontext: ILRS jako protiváha Artemis Accords
ILRS je vnímána jako alternativní blok vůči americkému programu Artemis, který má 67 signatářů. ILRS je tedy:
- geopolitický projekt,
- technologický projekt,
- vědecký projekt,
- strategický projekt.
Podle SpaceOdysseyHub je ILRS „multilaterální protiváhou Artemis Accords“.
Takže: bude ILRS skutečně mezinárodní?
ANO – formálně.
Zapojení mnoha zemí, otevřená výzva, sdílené vědecké cíle.
ANO – prakticky, ale asymetricky.
Čína bude hlavní architekt, Rusko sekundární, ostatní přispějí dílčími experimenty.
NE – nebude to „globální“ stanice typu ISS.
Nebude řízena konsorciem rovnocenných partnerů. Bude to čínská stanice s mezinárodní účastí.
NE – nebude to „neutrální“ místo.
Bude to součást čínské lunární strategie.
K tomu:
Máme se na co těšit… Toto pojetí „mezinárodní stanice“ (v podstatě v současných podmínkách neslučitelné s americkým programem Artemis) může vést k další (a možná ne nevýznamné) globální „třecí ploše“. Ale také může za určitých podmínek přispět k určitému vystřízlivění a překonání třecích ploch. Z toho logicky vyplývá další otázka:
A Spojené státy se svými spojenci se s tím smíří?
(Pokračování)