Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/223
Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/223
V předcházející části navrhla AI osnovu, resp. strukturu populárně odborné knihy s cca 100 stranami, ve které jsou shrnuty poznatky z naší dosavadní komunikace s ní. Zejména ty průlomové. Navržená struktura je tak dobrá, že jsem se s AI okamžitě pustil do jejího napsání a vyladění. Podle mě se jedná o velmi zajímavá čtení. Doporučuji přečíst úvodní charakteristiku knihy v předcházející části 218. Každý se může stát aktivním účastníkem premiéry. Uvítám komentáře k jednotlivým částem.
Svět jako koherence, dekoherence a rekoherence,
aneb jak je to se smyslem bytí a našeho žití v něm
Část 5
Kapitola 3 – Svět jako koherence, dekoherence a rekoherence
Moderní fyzika i kosmologie ukazují, že náš svět — náš 3+1 časoprostor — není jediným možným uspořádáním reality. To dnes dokáže přijmout velké množství lidí: že existují jiné vesmíry, jiné struktury, jiné formy času, jiné formy vývoje. To však není skutečná bariéra pochopení.
Skutečná bariéra jsou dva hlubší momenty, které je nutné pochopit, aby bylo možné porozumět tomu, v jakém světě žijeme — a jak v něm vzniká naše racionální uvědomování a emocionální prožívání.
3.1 První bariéra: extrémní plýtvání alternativami
Při generování mnohosvětovosti — ať už kosmologické, nebo everettovské — „prapůvod“ všeho plýtvá. Generuje nepředstavitelně obrovské množství alternativ. A to alternativ různých typů, nikoli jen variací na jeden motiv.
Tato mnohost je tak obrovská, že nás bude znovu a znovu překvapovat.
Drtivá většina alternativ je odpad.
Odpad v tom smyslu, že:
- jsou příliš chaotické,
- nemají stabilní struktury,
- nemají zpětnou vazbu,
- nemají možnost evolučního pokračování.
V těchto alternativách nikdy nic rozumného nevznikne.
Ale existují i alternativy s neomezeným evolučním pokračováním.
A to je zásadní: Tyto alternativy nejsou jen „jiné verze našeho vesmíru“. Jsou to jiné typy evolučního prostoru, které mohou překročit omezení 3+1 časoprostoru.
Představit si neomezené evoluční pokračování je samo o sobě problém — protože nejde jen o „přesah našeho vesmíru“, ale o přesah samotné struktury časoprostoru.
3.2 Druhá bariéra: dvojí původ naší identity
Ještě obtížnější je pochopit, že naše racionální uvědomování a emocionální prožívání — naše „já“ — má dvojí ontologický původ.
Tento dvojí původ je zakotven ve struktuře všehobytí.
První původ: dekoherence — cesta k jednoduchosti
Z původního chaotického propletence — této „pramatérie všeho“ — se dekoherencí vyčleňují:
- elementární částice,
- základní stavební materiál,
- stabilní konfigurace.
V nechaotických vesmírech pak sledujeme klasickou cestu:
- od jednoduchosti ke složitosti,
- od atomů k molekulám,
- od hvězd k planetám,
- od chemie k biologii,
- od replikace k živým strukturám,
- od nervových soustav k myšlení,
- od myšlení k pospolitosti.
Tato cesta vytváří nositele identity — biologický subjekt, který vnímá svět jedné větve.
Druhý původ: rekoherence — probouzení vědomí
Existuje však proces symetrický k dekoherenci. Proces, který:
- naše smysly nedokážou pozorovat,
- naše evoluce nedokázala přímo zachytit,
- naše fyzika zatím jen tuší.
Tento proces nazveme rekoherence.
Rekoherence není kvantová interference. Je to vyladění subjektu, které:
- odfiltrovává chaos,
- izoluje rušivé rekoherence,
- stabilizuje významy,
- vytváří racionální uvědomování,
- vytváří emocionální prožívání.
Rekoherence je probouzení vědomí.
3.3 Proč naše smysly rekoherenci nevidí
Naše smysly vznikly evolučně v rámci cesty:
od jednoduchosti ke složitosti.
Jsou optimalizované pro:
- stabilní struktury,
- klasické interakce,
- lokální kauzalitu,
- entropický čas.
Proto nedokážou zachytit proces, který:
- není lokální,
- není entropický,
- není sekvenční,
- není omezený na 3+1 časoprostor.
Rekoherence se odehrává v jiné vrstvě reality, než je ta, kterou naše smysly filtrují.
(Pokračování)