Vize, jakou potřebujeme/1784
Vize, jakou potřebujeme/1784
Jedním z těch, jejichž publicistická činnost byla oceněna KRAMERIOVOU CENOU za rok 2026, je Marek Řezanka. Byl jsem poctěn možností přednést při této příležitosti laudatio. Jsem velmi rád, že se jedná o mladého člověka, který s velkou pravděpodobností bude podstatným způsobem podílet na úspěšném obratu k lepší budoucnosti. K tomu ho motivuje a zavazuje i toto ocenění. Jeho publicistická činnost je velmi rozsáhlá. Místo výčtu jsem se rozhodl analyzovat jeho příspěvek, který má řadu zajímavých atributů: Je prorocký (rok po jeho publikování se potvrzuje pohled, který vrhá), komplexní, může být součástí ideového zázemí pro ty, kteří se chtějí spojit a prosadit změnu k lepšímu, naznačuje i pozitivní řešení, současně na něm lze ilustrovat i to, na co by se měl jeho autor v další tvorbě zaměřit. Tomu jsou věnovány poznámky, které jsem do něj vložil:
Vzorec systémového živoření – část 1.
Marek Řezanka
Celé zde: https://web.litterate.cz/vzorec-systemoveho-zivoreni/
Má-li být jakýkoli politický systém sestávající z konkrétních institucí, vztahů a norem funkčním a udržitelným, je nezbytné, aby pro většinu své populace vytyčil cíl hodný dosažení a aby byl schopen zajistit společenskou integritu a její konsensus.
Položme si otázku, jaký společný úkol charakterizuje libovolný politický systém bez ohledu na typ režimu, bipartismus či multipartismus nebo skutečnost, zda se jedná o monarchii či republiku.
Zde se rýsuje zřejmý společný jmenovatel: Udržet si moc, zajistit si společenský konsensus.
Jakmile většina společnosti nebude dodržovat dané zákony a neztotožní se s institucemi, které ji mají udržovat v chodu, hrozí, že daný systém bude nahrazen jiným. Proto každý politický systém kromě propagandy, která mu má zajistit u lidí důvěru, posiluje kontrolní mechanismy, aby se stal nesvrhnutelným.
Tyto kontrolní mechanismy se odvíjejí od úrovně technického pokroku. Z toho plyne fakt, že kontrolní mechanismy v době takzvané umělé inteligence mají mnohem větší dosah než ve dvacátém století, o středověku a počátcích novověku ani nemluvě.
K tomu ode mne:
Cíl příspěvku je stanoven dobře a prozíravě, protože role umělé inteligence (pozitivní i negativní, její přínosy i rizika) je rok od publikování článku zcela zjevně mnohem významnější, než většina lidí zabývajících se současným děním předpokládala.
Cíle a integrita Evropské unie
Věnujme se nyní současné Evropské unii. Ta byla budována s tím, že má stát na cílech budování společnosti bezpečné a blahobytné. Měla tedy usilovat o mír a zajištění smíru sociálního.
Od těchto cílů se ovšem minimálně od roku 2014 odklání. Svůj sociální stát si dobrovolně rozbíjí svou migrační politikou. Svou fiskální politiku s dluhovými brzdami pošlapává, aby se naopak enormně zadlužovala s tím, že deklaruje dva nové cíle, jež jsou ovšem zcela protichůdné: Masivní zbrojení versus politika Green Dealu.
Na jednu stranu deklaruje ochranu práv každého jednotlivce s důrazem na práva žen, na stranu druhou posiluje hlasy radikálů žádajících právo šaría, vraždy ze cti atp. Namísto ochrany žen tak Unie zaznamenává rostoucí femicidu.
Místo bezpečí se rozmáhají zločinecké gangy, které neváhají do těch nejhorších zločinů zapojovat i děti a mladistvé.
Řecko bylo voláno k fiskální odpovědnosti, aby Francie spadla do dluhové pasti s tím, že Německo k ní nemá daleko.
Automobilový průmysl je v krizi, aby byl podporován ten zbrojní.
Navíc lze v zemích Evropské unie pozorovat proces závažného omezování svobody projevu a rostoucí cenzury, to vše pod pláštěm takzvané korektnosti a ujišťování, že jsme ve válce, a ve válce se přece nediskutuje.
Čím více se systém zpronevěřuje vlastním deklarovaným cílům, tím vytváří tužší kontrolu a tlak na obyvatelstvo, aby se mu podřídilo.
Není-li schopen nalézt společný tmel v podobě témat sociálních a ekonomických, uchyluje se k identifikace nepřítele, a to vnějšího, ale i vnitřního, vůči nimž je třeba se vymezit a proti nimž je nezbytné se sjednotit, neboť jedině tak si systém ještě dokáže udržet svou legitimitu.
Nutností boje proti údajné hrozbě ospravedlňuje rezignaci na dodržování základních lidských práv.
K tomu ode mne:
Výběr problémů a kritika stavu výstižná. Uvidíme, jak se podaří splnit dva náročnější úkoly:
– Odpovědět, proč k této situaci došlo
– Navrhnout cestu k nápravě stavu, včetně odpovědi na otázku, jak se zformují společenské síly, které ji budou schopny provést.
(Pokračování)