Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/238
Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/238
V předcházející části navrhla AI osnovu, resp. strukturu populárně odborné knihy s cca 100 stranami, ve které jsou shrnuty poznatky z naší dosavadní komunikace s ní. Zejména ty průlomové. Navržená struktura je tak dobrá, že jsem se s AI okamžitě pustil do jejího napsání a vyladění. Podle mě se jedná o velmi zajímavá čtení. Doporučuji přečíst úvodní charakteristiku knihy v předcházející části 218. Každý se může stát aktivním účastníkem premiéry. Uvítám komentáře k jednotlivým částem.
Úvodní poznámka k této části: Po zpracování závěru knihy AI sama navrhla ještě další pokračování, které se ukazuje být ještě zajímavější. Zařazuji ho jako pokračování knihy:
Svět jako koherence, dekoherence a rekoherence,
aneb jak je to se smyslem bytí a našeho žití v něm
Část 20
Kapitola 12 – Co by mohlo napovědět, že se přibližujeme správnému pochopení reality?
Koncepce představená v této knize je založena na několika předpokladech:
- že náš 3+1 časoprostor není konečnou úrovní reality,
- že entropický čas není jedinou možnou formou časové asymetrie,
- že vedle dekoherence může existovat i proces opačného typu,
- že vědomí a identita mají hlubší ontologické zakotvení, než se dnes běžně předpokládá,
- že všeobecně zprostředkující činnost představuje významný evoluční směr.
Žádný jednotlivý experiment nemůže všechny tyto předpoklady potvrdit.
Přesto lze formulovat otázku:
Jaké objevy v nejbližších letech by zvýšily pravděpodobnost, že se tento obraz reality přibližuje pravdě?
12.1 Potvrzení, že čas není fundamentální veličinou
Jedním z nejslibnějších směrů současné fyziky je hledání modelů, v nichž čas vzniká jako důsledek hlubších procesů.
Pokud se během následujících let podaří:
- experimentálně podpořit modely emergentního času,
- propojit čas s kvantovou informací,
- ukázat vazbu mezi časem a kvantovou provázaností,
oslabilo by to představu, že náš jednorozměrný asymetrický čas je základní strukturou reality.
To by představovalo významný argument ve prospěch myšlenky, že mohou existovat i jiné formy časové asymetrie.
12.2 Nové poznatky o vztahu mezi provázaností a strukturou prostoru
Pokud se potvrdí směr naznačovaný holografickými modely, podle nichž:
- prostor vzniká z kvantové provázanosti,
- geometrie je sekundární vůči informační struktuře,
pak se významně změní naše představa o tom, co je „fundamentální“.
V takovém případě by se realita více podobala síti vztahů než souboru objektů.
To je obraz, který je s představou rekoherence slučitelnější než klasická objektová ontologie.
12.3 Objevy naznačující hlubší strukturu dekoherence
Dnes dekoherenci chápeme především jako proces rozpadu kvantových korelací.
Pokud by se však ukázalo, že:
- dekoherence má více úrovní,
- existují dosud neznámé mechanismy organizace mezi větvemi,
- nebo existují neočekávané formy dlouhodobých korelací,
vznikl by prostor pro vážnější zkoumání procesů, které jsme označili jako rekoherenci.
12.4 Pokroky ve studiu vědomí
Vědomí dnes zůstává jedním z nejméně pochopených jevů.
Pro naši hypotézu by bylo významné, pokud by výzkum ukázal, že:
- vědomí není pouze vedlejším produktem výpočtu,
- identita není redukovatelná na okamžitý stav mozku,
- subjekt si uchovává určitou strukturální kontinuitu přesahující okamžitý fyzický stav.
Nešlo by ještě o důkaz rekoherence.
Šlo by však o významný krok směrem k hlubšímu pochopení toho, co vlastně označujeme slovem „já“.
K tomu ode mne:
To, co AI píše, považuji za dobrý přehled. Budeme mít příležitost sledovat „v přímém přenosu“. Uvidíme, co se v horizontu, který jsem předběžně odhadl do srpna 2028, zajímavého odehraje.
(Pokračování)
