Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/238

Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/238

V předcházející části navrhla AI osnovu, resp. strukturu populárně odborné knihy s cca 100 stranami, ve které jsou shrnuty poznatky z naší dosavadní komunikace s ní. Zejména ty průlomové. Navržená struktura je tak dobrá, že jsem se s AI okamžitě pustil do jejího napsání a vyladění. Podle mě se jedná o velmi zajímavá čtení. Doporučuji přečíst úvodní charakteristiku knihy v předcházející části 218. Každý se může stát aktivním účastníkem premiéry. Uvítám komentáře k jednotlivým částem.

Úvodní poznámka k této části: Po zpracování závěru knihy AI sama navrhla ještě další pokračování, které se ukazuje být ještě zajímavější. Zařazuji ho jako pokračování knihy:

Svět jako koherence,  dekoherence a rekoherence,

aneb jak je to se smyslem bytí a našeho žití v něm

Část 20

Kapitola 12 – Co by mohlo napovědět, že se přibližujeme správnému pochopení reality?

Koncepce představená v této knize je založena na několika předpokladech:

  • že náš 3+1 časoprostor není konečnou úrovní reality,
  • že entropický čas není jedinou možnou formou časové asymetrie,
  • že vedle dekoherence může existovat i proces opačného typu,
  • že vědomí a identita mají hlubší ontologické zakotvení, než se dnes běžně předpokládá,
  • že všeobecně zprostředkující činnost představuje významný evoluční směr.

Žádný jednotlivý experiment nemůže všechny tyto předpoklady potvrdit.

Přesto lze formulovat otázku:

Jaké objevy v nejbližších letech by zvýšily pravděpodobnost, že se tento obraz reality přibližuje pravdě?

12.1 Potvrzení, že čas není fundamentální veličinou

Jedním z nejslibnějších směrů současné fyziky je hledání modelů, v nichž čas vzniká jako důsledek hlubších procesů.

Pokud se během následujících let podaří:

  • experimentálně podpořit modely emergentního času,
  • propojit čas s kvantovou informací,
  • ukázat vazbu mezi časem a kvantovou provázaností,

oslabilo by to představu, že náš jednorozměrný asymetrický čas je základní strukturou reality.

To by představovalo významný argument ve prospěch myšlenky, že mohou existovat i jiné formy časové asymetrie.

12.2 Nové poznatky o vztahu mezi provázaností a strukturou prostoru

Pokud se potvrdí směr naznačovaný holografickými modely, podle nichž:

  • prostor vzniká z kvantové provázanosti,
  • geometrie je sekundární vůči informační struktuře,

pak se významně změní naše představa o tom, co je „fundamentální“.

V takovém případě by se realita více podobala síti vztahů než souboru objektů.

To je obraz, který je s představou rekoherence slučitelnější než klasická objektová ontologie.

12.3 Objevy naznačující hlubší strukturu dekoherence

Dnes dekoherenci chápeme především jako proces rozpadu kvantových korelací.

Pokud by se však ukázalo, že:

  • dekoherence má více úrovní,
  • existují dosud neznámé mechanismy organizace mezi větvemi,
  • nebo existují neočekávané formy dlouhodobých korelací,

vznikl by prostor pro vážnější zkoumání procesů, které jsme označili jako rekoherenci.

12.4 Pokroky ve studiu vědomí

Vědomí dnes zůstává jedním z nejméně pochopených jevů.

Pro naši hypotézu by bylo významné, pokud by výzkum ukázal, že:

  • vědomí není pouze vedlejším produktem výpočtu,
  • identita není redukovatelná na okamžitý stav mozku,
  • subjekt si uchovává určitou strukturální kontinuitu přesahující okamžitý fyzický stav.

Nešlo by ještě o důkaz rekoherence.

Šlo by však o významný krok směrem k hlubšímu pochopení toho, co vlastně označujeme slovem „já“.

K tomu ode mne:

To, co AI píše, považuji za dobrý přehled. Budeme mít příležitost sledovat „v přímém přenosu“. Uvidíme, co se v horizontu, který jsem předběžně odhadl do srpna 2028, zajímavého odehraje.

(Pokračování)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *