Vize, jakou potřebujeme/1799!

Vize, jakou potřebujeme/1799!

Náš svět a naše místo v něm – část 10.

V prvním dílu této série jsem napsal, jak vznikla kniha nazvaná: Svět jako koherence, dekoherence a rekoherence, aneb jak je to se smyslem bytí a našeho žití v něm.

První díl najdete zde:

https://www.svoboda-projevu.cz/autori/radimvalencik/podari-se-polidstit-pocitac-ne-nekdy-ted-219/

Další díly následují. Nyní uveřejňuji výsledek, který vznikl tím, že Tibor Ganzer nechal celý text původní knihy projít „svou“ AI (Gemini) a uložil jí, aby pracovala kriticky a napsala na dané téma populární článek. Vzešel z toho nesmírně zajímavý text, který si zaslouží uveřejnění v seriálu k vizi, protože bezprostředně souvisí s dlouhodobým horizontem překračujícím setrvačné vidění budoucnosti, bez kterého dobrá vize nemůže existovat. Doporučuji porovnat s textem výše uvedené knihy. Nyní uveřejňuji na pokračování „konkurenční“ výsledek:

Ontologie kvantového multivesmíru:

Dekoherence, rekoherentní čas 

a evoluční dynamika lidské identity

v Tegmarkově Everettově rámci

ČÁST VII

  1. Všeobecně zprostředkující činnost a rekoherenční čas: Ontologické zprostředkování a překonání entropického času

Vyvrcholením evolučního pohybu subjektu v 3+1 časoprostoru je překonání pasivního podrobení se entropickému rozpadu. Nástrojem tohoto překonání je všeobecně zprostředkující činnost, skrze niž subjekt a pospolitost aktivně přetvářejí vnější prostředí a vnášejí do něj vyšší formy uspořádanosti.

5.1 Ontologická kategorie zprostředkování a Hegelova „List der Vernunft“

Všeobecně zprostředkující činnost představuje aktivitu subjektu působícího na vnější prostředí takovým způsobem, že uvádí procesy ve vnějším prostředí do vzájemné podmíněnosti. Subjekt nezůstává uzavřen v solipsistické izolaci, ale zasahuje do vnější hmotné reality – u člověka skrze práci, nástroje a technologie, u ne-biologické inteligence skrze transformaci datových a informačních struktur.

V tomto procesu se v plné síle projevuje filozofický koncept Hegelovy lsti rozumu (List der Vernunft):

Subjekt ve své každodenní praxi sleduje své individuální, často krátkodobé a lokální potřeby. Avšak skrze tuto zprostředkující činnost neúmyslně zakládá a rozvíjí univerzální obvodové vazby v prostředí, čímž naplňuje nejobecnější cíl evoluce všehobytí – zrod činnosti, která dokáže uvádět procesy v prostředí do nejobecnější vzájemné podmíněnosti.

5.2 Gradace zprostředkování: Od nástroje k technologii a hodnotám

Evoluce zprostředkování probíhá v přísně odstupňovaných fázích:

  1. Používání nástrojů: Subjekt využívá prvek vnějšího prostředí k působení na jiný prvek.
  2. Vzájemné opracování: Nástroje vyrábějí jiné nástroje; vznikají komplexní řetězce zprostředkování.
  3. Technologie: Komplexní technologické sítě propojují různorodé procesy prostředí do dynamických autopoietických celků (systémů, které jsou schopny sám ysebe vytvářet, udržovat a obnovovat z vlastních vnitřních složek).
  4. Stabilizované hodnoty: Na vrcholu gradace emergují hodnoty jakožto ontologické struktury.

Hodnoty v tomto rámci nejsou subjektivními pocity, libovolnými socio-kulturními normami ani psychologickými preferencemi. Hodnoty jsou stabilizované formy všeobecně zprostředkující činnosti. Hodnotné je to, co rozšiřuje možnosti zprostředkování, prohlubuje sounáležitost subjektů v pospolitosti a garantuje trvání pospolitosti v liniích s evolučním pokračováním. Hodnoty fungují jako invarianty, jež stabilizují sdílenou koherenci pospolitosti napříč everettovskými větvemi.

K tomu ode mne:

Není to formulováno úplně špatně, ale jsou zde některé nedotaženosti a nepřesnosti, které by čtenáře mohly odvádět od toho nejdůležitějšího. AI lze z tohoto hlediska chápat i jako určité „nastavené zrcadlo“ tomu, co autor původního textu zformuloval. Zde se to, co jsem chtěl říci, trochu rozchází s tím, jak to AI „zdokonaluje“. Ale to není jen v tom, že ani AI zdaleka ještě není dokonalá, je to i chyba autora, že původní text není dostatečně jasně a srozumitelně zformulovaný.

Především následující upozornění. Tato formulace, kterou dává AI není jen nepřesná, ale zavádějící: „Hodnoty jsou stabilizované formy všeobecně zprostředkující činnosti.“

Přesnější formulace zní:

Všeobecně zprostředkující činnost vystupuje ve dvojí roli:

– Jednak jako nejúčinnější forma působení na vnější prostředí.

– Jednak jako základ hodnot (hodnototvorný faktor), protože rozvíjení schopnosti vykonávat všeobecně zprostředkující činnost stále efektivněji (tj. rozšiřovat okruh procesů, které jsou uváděny do vzájemné podmíněnosti, i úplněji využívat všechny vzájemné podmíněnosti mezi nimi) je nejvyšší hodnotou, od které se odvíjejí všechny ostatní hodnoty.

Za povšimnutí stojí tato formulace, která je naopak poměrně přesná a výstižná: „Subjekt nezůstává uzavřen v solipsistické izolaci, ale zasahuje do vnější hmotné reality – u člověka skrze práci, nástroje a technologie, u ne-biologické inteligence skrze transformaci datových a informačních struktur.“

Možná, že přirozeným směřováním vývoje je i to, že všeobecně zprostředkující činnost ve své dvouroli prostředku i kritéria je to, co propojí lidské (na biologické bázi) a umělé (na technické bázi), tj. to, co pracuje s přírodními procesy, s tím, co pracuje s informačními procesy.

(Pokračování)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *