Vize, jakou potřebujeme/1619!!!
V tomto pokračování se pokusím přesáhnout některé poznatky z diskuse odstartované knihou I. Budila Dějiny kapitalismu I. – Latentní a manifestní kapitalismus při zrodu moderního světa a reakcí na její ústřední myšlenku z pera P. Saka, diskuse, do které se zapojil R. Novotný, T. Ganzer., J. Šulc, O. Černík. K tomu využijeme nejnovější poznatky získané na vysoce abstraktní úrovni.
Patrně se shodneme v tom, že mechanismus rozšířené reprodukce kapitálů v tržním prostředí dynamizuje společnost, podporuje ekonomický růst, současně je určitou ekonomickou základnou toho, co obrací člověka proti člověku a vede k překračování pravidel, která mají morální zakotvení. Zvlášť devastují důsledky má v podmínkách, kdy se majetková výhoda (získaná v procesu rozšířené reprodukce kapitálu) může různým způsobem změnit ve výsadu, v nástroj diskriminace jednoho ekonomického subjektu druhým ekonomickým subjektem, tj. v podmínkách kdy působí poziční investování.
Nyní významný poznatek z diskuse na provokativní téma „polidštění AI“: Základem lidského vědomí a v rámci toho i myšlení je všeobecně zprostředkující činnost (Hegelova „lest rozumu“ či Marxovo pojetí práce, pracovních nástrojů, vývoje technologií a „všeobecné práce“). Jedná se o činnost, při které člověk (skupina osob) mezi sebe a přírodu klade hru přírodních sil (technologie), které již podřídil(a) této své schopnosti a zvyšuje tím účinnost svého dalšího působení na přírodu. I samotná AI se stává přetvořenou hrou přírodních sil, kterou člověk klade mezi sebe a přírodu, vkládá do různých technologií, aby zvýšil účinnost svého působení na přírodu.
Nyní to nejdůležitější: Schopnost všeobecně zprostředkující činnosti (schopnost postupně se zmocňovat dalších a dalších procesů probíhajících v prostředí, ve kterém se člověk nachází) není jen nejúčinnějším způsobem ovládání (prostředkem) ovládání prostředí, ale je ti tím neobecnějším cílem a smyslem lidské činnosti. (Mj. toto je jedním z nejdůležitějších poznatků, ke kterému dospěl Hegel ve svém díle, a který poměrně trefně v různých kontextech a různých obměnách zformuloval – nové, obecnější a vznešenější cíle se rodí při používání prostředků sloužících k dosažení původních cílů.)
Má to však jeden háček. Člověk byl ve svém vývoji k člověku (ještě v době kdy se neodlišoval od ostatních živočichů a byl jedním z nich, kdy byl svým předchůdcem) a následně, v průběhu lidských dějin i v současnosti poznamená a je poznamenáván řadou „evolučních šrámů“, které jsou hluboce zakořeněny v jeho vědomí a psychice. Evolučních šrámů v tom smyslu, že jeho vědomí obsahuje podněty, které nabyl v podmínkách přirozeného výběru, tedy boje o přežití, v období, kdy pokrok byl (a dodnes je) spojen s mezidruhovým a vnitrodruhovým, kmenovým a vnitrokmenovým výběrem, tj. konkurencí „kdo s koho“, jednoho proti druhému.
Tímto obdobím přirozeného výběru musí projít každá vyspělá civilizace. Následně pak i osudovým úskalím v době, kdy dospěje do stádia dynamického technologického rozvoje. Dynamický technologický rozvoj nejen poskytuje civilizaci dosahující této úrovně nástroje sebezničení, ale také „živnou půdu“ pro endroparazity a endopredátory.
Jinými slovy – cesta k tomu, aby se smyslem a náplní člověka a lidské pospolitosti stalo rozvíjení schopností všeobecného zprostředkování není přímočará. Je spojena s riziky přežití a s překonáváním evolučních šrámů stavějících jednoho člověka proti druhému, jedné skupiny lidí proti druhé skupině lidí, jedné lidské pospolitosti proti druhé lidské pospolitosti.
Fungování kapitálů v tržním prostředí je případem vnitrodruhové konkurence, spadá do stádia přirozeného výběru, neobsahuje přímé motivace k rozvíjení schopnosti všeobecného zprostředkování, není řešením „hádanky dějin“ (odkud kam jdeme), ale:
– Je spojeno s výraznými podněty pro technologický pokrok, a tudíž podporuje rozvoj schopnosti všeobecného zprostředkování nepřímo.
– Tím, že jeho základní motiv (porazit v konkurenci druhé) na jedné straně dynamizuje ekonomiku, na druhé straně bude vždy spojen se snahou měnit majetkovou výhodu v nástroj konkurenční výhody formou intervencí do společenského prostředí, ve kterém konkurence probíhá, a tímto toto prostředí deformovat.
– Některé formy společenských pozic umožňujících endoparazitismus a endopredátostvíeliminuje, ale pro vznik jiných poskytuje živnou půdu.
Z výše uvedeného vyplývá několik závěrů (následujících a patrně i dalších):
- Jednoduché recepty vztahující se k tomu, jak rozšířenou reprodukci kapitálů v tržním (ale i společenském) prostředí využívat, ale také omezovat, neexistují.
- Velký praktický význam má zkoumání fungování kapitálu v různých společenských podmínkách, a to zejména z hlediska významných historických přeměn, které ovlivnil či kterými byly ovlivněny jeho metamorfózy (proto je nutno ocenit a docenit grandiózní úkol, kterého se podjal Ivo Budil.
- Rovněž tak má význam řešení problematiky spojené s tím „kdo vlastní, kdo rozhoduje, kdo nese zisk, kdo nese ztrátu, jak funguje bankrot, jak jsou vymahatelné smlouvy, jak je chráněn vstup konkurence, kdo hlídá pravidla a jak se brání dobývání renty“, tak aby mechanismy reprodukce kapitálu v daných ekonomických, mocenských, sociálních a technologických podmínkách fungovaly co nejlépe (práce L. Hurwicze jsou dobrým základem a lze očekávat hodně přínosného i od Ondřeje Černíka).
- Značnou roli hraje a bude hrát identifikování aktuálních i potenciálních negativních důsledků fungování kapitálu v konkrétních podmínkách (téma pro Petra Saka) spojené s návrhy na řešení jejich odstranění (včetně otázky, kdo je tím subjektem nápravy.
- V neposlední řadě se pak na problematiku fungování kapitálu musíme dívat z hlediska historického nadhledu, mít ucelenou představu o směřování lidské pospolitosti k překonávání evolučních atavismů a ke společnosti, ve které je dominující motivací rozvíjení schopnosti všeobecného zprostředkování (univerzality), tj. perspektivní, realistickou a přitažlivou vizi.
(Pokračování)