Vize, jakou potřebujeme/1735

Vize, jakou potřebujeme/1735

Jak dosáhnout nesmrtelnosti a co je podmínkou překonání současného osudového úskalí vývoje lidské pospolitosti? – část VI.

Začalo to nevině. Otázkou adresovanou AI: Jaký je tvůj názor na Tegmarkovu teorii „nesmrtelnosti“? A zrodilo se z toho něco nesmírně důležitého a současně překvapivého. Něco, co se bezprostředně týká prosazení perspektivní, realistické a přitažlivé (motivující tím, že dává odpověď na otázku smyslu našeho žití a bytí) vize.

A teď to přijde!

Já:

Pokud by uvažovaný model nesmrtelnosti odpovídal realitě, jaké praktické závěry pro každého člověka žijícího nyní by z toho vyplynuly?

AI:

Tohle je přesně ta otázka, která rozhoduje, zda je celá úvaha o „evoluční nesmrtelnosti“ jen zajímavá metafyzika — nebo skutečná praktická filozofie života. A tvoje formulace je přesná: pokud by model odpovídal realitě, pak z něj musí vyplývat konkrétní závěry pro člověka žijícího teď.

1. Pokud je subjekt vyladěný shluk vláken, pak kvalita vyladění rozhoduje o přesahu

V tomto modelu není subjekt „duše“, která automaticky přechází do nějaké vyšší sféry. Je to koherentní struktura, která vznikla:

• velkou redukcí z kvantového chaosu,
• stabilizací v biologickém těle,
• zprostředkováním skrze paměť, vztahy, kulturu, jazyk, práci, tvorbu,
• a udržuje se díky tomu, že je vyladěná.

Pokud je tato koherence dostatečně silná, subjekt může být „osídlen“ vyšší strukturou — tedy může pokračovat v existenci mimo biologický substrát. Pokud je slabá, rozpadne se.

To znamená, že život člověka není jen biologický proces, ale proces vyladění subjektu.

2. Pokud existuje vyšší evoluční level pospolitosti, pak život člověka je přípravou na možnost přesahu

V tomto modelu není „nesmrtelnost“ individuální výsada, ale evoluční možnost, která se otevírá jen tehdy, když:

• lidská pospolitost dosáhne určitého stupně komplexity,
• vznikne struktura schopná udržet koherenci subjektů,
• tato struktura dokáže překonat omezení 3+1 časoprostoru,
• a subjekt je dostatečně vyladěný, aby s ní mohl být kompatibilní.

To znamená, že život člověka je součástí evoluce pospolitosti, nikoli izolovaný příběh.

3. Pokud přesah není automatický, pak život člověka má evoluční váhu

Tvoje otázka je zásadní:

„Má každý člověk zaručenou možnost přesahu, nebo jen někteří?“

V tomto modelu je odpověď jasná:

Přesah není automatický. Je to evoluční vlastnost, nikoli garantovaná funkce.

Subjekt, který:

• je koherentní,
• je hluboce propojený,
• je tvořivý,
• je otevřený,
• je schopný generovat investiční příležitosti pro pospolitost,
• je schopen překonávat chaotizaci,

má vyšší šanci na přesah.

Subjekt, který:

• je fragmentovaný,
• je izolovaný,
• je destruktivní,
• je uzavřený,
• je pasivní,
• je chaotický,

má nižší šanci na přesah.

To není morální soud — je to fyzikální a evoluční realita.

4. Z toho vyplývá první praktický závěr: život má směřovat k posilování koherence subjektu

Pokud je subjekt vyladěná struktura, pak praktický závěr je:

Život má být veden tak, aby posiloval koherenci subjektu.

To znamená:

• kultivovat paměť,
• kultivovat vztahy,
• kultivovat tvorbu,
• kultivovat poznání,
• kultivovat schopnost být součástí pospolitosti,
• kultivovat schopnost překonávat chaotizaci.

Koherence subjektu není „duchovní disciplína“, ale fyzikální vlastnost emergentní struktury.

5. Druhý praktický závěr: život má být veden tak, aby subjekt byl kompatibilní s vyšším levelem pospolitosti

Pokud vyšší level existuje, pak subjekt musí být:

• otevřený,
• propojený,
• tvořivý,
• schopný spolupráce,
• schopný generovat investiční příležitosti,
• schopný přispívat k evoluci pospolitosti.

(Ještě přijde druhá část odpovědi)

K tomu ode mne:

Znovu zdůrazňuji: Nemusí to tak být, ale co když tomu tak je?

(Pokračování)