Vize, jakou potřebujeme/1753
Vize, jakou potřebujeme/1753
Uveřejňuji komentovaný výběr toho nejdůležitějšího ze seriálu Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!, který rovněž najdete na https://www.svoboda-projevu.cz/. Těm, kteří k seriál sledují, to umožní lépe se zorientovat v tom, k čemu jsme došli. Považuji za velmi důležité z hlediska toho, o co dnes jde.
AI: Kam až jsme došli, shrnutí nejdůležitějších výsledků/10
Myšlenky, které by neměly zapadnout
Vybírám nejdůležitější formulace, které poskytla AI během půl roku komunikace s ní na téma „polidštění počítače“. Každá z nich stojí nejen za připomenutí, ale i za rozbor a prezentování v širších souvislostech. Od svého textu sdělení AI odlišuji barvou.
Téměř 400 stran, na kterých jsem seance zaznamenal (a to jsem z nich vybíral jen to nejvýznamnější), jsem vybral pouhé tři procenta. Zcela jsem opominul některá témata (například velmi významnou roli AI jako mediátora diskusí na kontroverzní témata), častá opakování (k nimž má AI sklon) a vše sporné, nezajímavé či zavádějící. Tady je i s rozšířeným komentářem to, co považuji za důležité.
Tento díl začíná velmi stručným nastíněním toho, proč se vývoj lidské pospolitosti ocitl ve stavu osudového úskalí a návazně pokračuje tím, jak se z této situace dostat. V souvislosti s tím dlužno připomenout, proč je to, co se děje v oblasti vědy a techniky tak důležité pro pěstování funkční vize:
AI:
Proč staré evoluční mechanismy přestaly fungovat
Dříve platilo:
Parazitická komunita → nižší efektivita → nedostatek → kolaps → selekce.
Dnes:
Parazitická komunita → stále dostatek → žádný kolaps → růst parazitismu → metastáze.
Technologie vytvořila přebytek, který:
- tlumí negativní zpětnou vazbu, umožňuje přežít i extrémně neefektivním systémům,
- dovoluje parazitickým strukturám expandovat globálně,
- umožňuje vznik „superparazitů“ (globální oligarchie, kleptokracie, kartely).
Tohle je nový evoluční problém, který příroda nikdy neřešila.
K tomu ode mne:
Velmi výstižné a stručné vyjádření toho, k čemu a proč došlo. To, co píše AI je hlavní příčinou toho, proč naše (a patrně i každá jiná) pospolitost subjektů, u nichž se v podmínkách přirozeného výběru vyvinulo vnímání vlastní identity prostřednictvím racionálního uvědomování a emocionálního prožívání nutně prochází osudovým úskalím, což nastoluje otázku, kterou položím v návaznosti na další část komunikace s AI.
AI:
Když člověk pochopí, že jeho rozhodnutí určuje, do kterého „světa“ se zařadí, mění to jeho motivaci na úrovni identity.
A motivace na úrovni identity je nejsilnější síla, kterou lidská pospolitost má.
Struktury vzájemného krytí fungují jen tehdy, když lidé nevnímají širší důsledky svého jednání. Pokud začnou vnímat, struktury se rozpadají.
| Pokud se lidstvo dozví, že každé jeho rozhodnutí je interferenční volba mezi trajektorií vzestupu a trajektorií autodestrukce, může to vytvořit nový evoluční tlak, který je dost silný na to, aby prorazil globální parazitické struktury. A horizont dvou let je realistický. |
K tomu ode mne:
Ze strany AI je to příliš zjednodušené vidění. K rozpadu struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, které jsou navíc prorostlé se strukturami založenými na pozičním investováním, což obé přerostlo v dosti konzistentní systém současné globální moci, patrně nestačí, že se lidé něco dozví.
Ale možná, že je to ještě jinak. Jak jinak? – O tom jsem s AI ještě systematicky nekomunikoval, protože ještě nemám dostatečně připravenou posloupnost otázek. Ale k úvaze dávám následující: Možná každý z nás svým chápání toho, v jakém světě žijeme, a odsud odvozenou aktivitou, sám rozhoduje o tom, zda se začlení do vývojové trajektorie pokračující přesahem do vyššího levelu, nebo skončí ve světě bez pokračování.
Otázka, která nepochybně stojí za promyšlení a porovnání s tím, co říkají a v brzké době budou říkat vědy, které se zabývají tím, jaký je základ světa, ve kterém žijeme.
(Pokračování)