Vize, jakou potřebujeme/1769
Vize, jakou potřebujeme/1769
V listopadu se tradičně konají tři konference na významná témata týkající se sociálního a ekonomického rozvoje k otázkám, při jejichž řešení se ukazuje přínos teoretických východisek ekonomie produktivní spotřeby. Mákl jsem si a připravil příspěvky na všechny tři. Zde jsou teze k podnícení diskuse na další konferenci (diskuse před konferencí je tradičně součástí její přípravy):
Jak by mohla a jak by měla fungovat skutečná věda o společnosti?/1
Úvodní poznámka: Cílem tohoto příspěvku je nastínit cílovou představu fungování vědy o společnosti tak, abychom si mohli začít klást otázky, jak se k cílovému stavu dostat, co tomu brání a jak překážky překonat. Pojem „věda o společnosti“ (a nikoli „společenská věda“) používám záměrně. Problematika, kterou se budu zabývat, se týká všech věd, které se zabývají společností (včetně některých přírodních a technických), a tudíž se bezprostředně dotýkají hry zájmů, které ve společnosti působí. Svoji představu prezentuji formou tezí, což je nejvhodnější forma umožňující, aby se na jejím doplnění mohl podílet každý. Příspěvek slouží rovněž k přípravě 29. ročníku mezinárodní vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání se zaměřením na téma Může věda ovlivnit realitu? Co může ovlivnit, proč, jak a kdy? Za jakých podmínek se vědecké poznání proměňuje v rozhodnutí, inovace a změny v praxi? Pozvánku a podrobnou charakteristiku zaměření najdete zde: https://www.vsfs.cz/lidskykapital
- Skutečná věda o společnosti se nemůže rozvíjet bez přímé vazby na univerzitní výuku:
– Každá myšlenka je dotažena teprve tehdy, když má sdělitelnou podobu. Výuka není jen předávání poznatků, ale i dílna, která umožňuje poznatky dotáhnout do funkční podoby.
– Každý univerzitní pedagog by měl mít (po splnění základních kvalifikačních požadavku, např. ukončení doktorského studia) právo vypsat svůj vlastní volitelný předmět s předepsaným počtem kreditů. Ať je konkurence!
– Konkrétnější představu o spojení výuky a vědy si můžeme udělat teprve tehdy, když si ukážeme, jak by mohlo fungovat propojení vědy a výuky s uplatněním absolventů.
- Zásadní tvrzení: Nestačí chápat produkt univerzity jako dobře připraveného absolventa na své profesní a společenské uplatnění i proces svého dalšího vzdělání. Produktem špičkové univerzity by měla být absolventská síť s následujícími parametry:
– Vyúsťující do průběžně doplňovaných tvůrčích mezigeneračních týmů, v nichž se uplatňují i absolventi jiných univerzit.
– Absolventská síť prostřednictvím které jsou do praxe přenášeny nejnovější poznatky vlastního i sledovatelského (tj. toho, který univerzita sleduje, vyhodnocuje a ve využitelné podobě poskytuje uživatelům výše uvedeného typu) výzkumu univerzity.
– Do vědeckých aktivit univerzit jsou zapojeni i absolventi působící v tvůrčích týmech, kteří vytvářejí zpětnou vazbu jak na rozvíjení vědy, tak i zkvalitňování vzdělávacího procesu.
- Jednou z hlavních dimenzí vzdělávacího procesu je příprava na tvůrčí činnost v týmech:
– Zpracování závěrečných prací je organizováno v týmech složených ze studentů různých ročníků (s aktivním zapojením studentů doktorského studia) i z různých oborů (tím si studenti osvojují předpoklady pro interdisciplinární přístup).
– Každý student přesně vymezí svůj podíl a na hodnocení jeho přínosu se podílí všichni členové týmu.
– Při této činnosti studenti aktivně využívají AI a jejich původní přínos je snadno rozpoznatelný.
– Tento přístup umožňuje, aby se noví absolventi uplatňovali prostřednictvím dříve uplatněných, měli tím rychlejší profesní start i profesní kariéru.
- Klíčová podmínka: Financování univerzit na bázi „succes fees“, tj. podílu univerzity na finančně oceněnému úspěchu absolventů:
– Bez dostatečné motivace univerzity a jejího personálu se nic nezmění. Univerzity a jejich relativně samostatné organizační složky je nutné vystavit tvrdé finanční konkurenci.
– Princip financování vzdělávacích služeb prostřednictvím „succes fees“ lze charakterizovat i tak, že každý nabyvatel schopností, které mu umožňují výdělečné uplatnění, platí za tyto služby až z toho, co mu získané schopnosti vynesou, podle toho, kolik mu vynesou, a přímo tomu, kdo mu je poskytl.
– Využití tohoto principu nevylučuje dofinancování univerzit z veřejných zdrojů dle zdůvodněných a jednotných kritérií.
– Uplatnění principu financování vzdělávacích služeb prostřednictvím „succes fees“ má za sebou dlouhou historii, jak pokud jde o vývoj nástrojů, tak i z hlediska jejich praktického ověřování v praxi (systémy HECS, MyRichUncle, ISA, „human capital contracts“, “income contingent financing”, “student financing risk sharing” atp.). U nás těsnou většinou neprošel v Poslanecké sněmovně v roce 2002 velmi dobře propracovaný Návrh zákona o změně financování na vysokých školách poslanců P. Matějů a J. Mihalčinové. Jeho „oprášením“ lze u nás začít.
– Příčinou utlumení perspektivních změn v dané oblasti nebylo selhání nástrojů, ale cílené převedení vývoje akademické půdy na trajektorii úpadku, kterého jsme dnes svědky. To lze dokumentovat podrobným rozborem toho, jak se situace v oblasti vývoje nástrojů a jejich aplikace vyvíjela.
(Pokračování)