Jak to dopadne ve Francii? Macron jako Bonaparte? (Pokračování)

Jak do dopadne ve Francii? Macron jako Bonaparte? (Pokračování)

Na četné žádosti a poměrně velký ohlas svého včerejšího článku na dané téma, viz

https://www.svoboda-projevu.cz/autori/radimvalencik/jak-do-dopadne-ve-francii-macron-jako-bonaparte/

pokračuji několika poznámkami v analýze i predikci toho, co se odehrává ve Francii:

1. Paralela s „Osmnáctým brumaire Ludvíka Bonaparta“ (revoluční a kontrarevoluční události v letech 1848 až 1851) je víc než na místě, i když jsou zde některé odlišnosti, kterým se budu věnovat dále.
2. Hlavní odlišnosti je, že proti demonstrantům a provokatéry cíleně manipulovaným omezencům („radikál“ je příliš slušné označení pro přihlouplé gaunery a označení „anarchisté“ či „levičáci“ je cíleně difamující) stojí něco horšího než represivní francouzský státní aparát. Máme co do činění s akcí, která je organizována přímo současnou globální mocí. Ta ovládá nejen francouzský represivní aparát, ale také mediální a finanční svět. Pochopení toho, jak současná globální moc vznikla, jak funguje, jaké je její struktura, jakým vývojem prochází a jak degeneruje je nutným předpokladem toho, abychom se v současném dění vyznali. Proto zde dávám odkaz na svůj starší článek (který poté, co byl zlikvidován můj původní blog, jsem nedávno připomněl na tomto svém novém):

https://www.svoboda-projevu.cz/autori/radimvalencik/struktura-soucasne-globalni-moci/

3. Je ještě jedna podstatná odlišnost tehdejšího dění od současného. Tehdejší pokroková levice mohla ještě využívat étos ideového odkazu doznívajícího osvícenectví a získávat na svou stranu spojence z řad vyšších vrstev. Dnes jsou tzv. levicový „progresivisté“ bez jakéhokoli ideového zázemí a vyznačují se tím, co lze nazvat intelektuální leností. Předem rezignují na pochopení toho, o co jde a co dělat. A s takovými se manipuluje zvlášť dobře, když máte v rukou televizi a další složky mediálního mainstreamu.
4. Tehdejší politické reprezentace měly mnohem těsnější spojení se svou zájmovou (třídní) základnou. A byly pod jejím tlakem. Přesto nechaly projít nástup totality. V lepším případě se spokojily s paběrkováním, v horším případě se staly obětí represí.
5. Významná je i odlišnost současného dění ve Francii od hnutí Nových levých v roce 1968:

– Macron není Charles de Gaule. Ten sice měl autoritativní sklony, ale nenechal se sebou manipulovat a hájil zájmy Franice.

– Sartre a další ideoví inspirátoři Nové levice byli o několik tříd výš, než současní (a ani to tehdy nestačilo).

– Ve Francii byla silná a nezdiskreditovaná komunistická strana, která byla schopna vyjednat a prosadit racionální kompromisy.

Takže ani poté, co celosvětové hnutí Nové levice narazilo na své meze a bylo diskreditováno sovětskou invazí do Československa, nedošlo ke zneužití revoluční vlny k posílení totalitní moci ve Francii. Alespoň ne bezprostřednímu.

6. Teprve následně zpravodajsky zpracovaná Brigate Rosse v Itálii a Rote Armee v Německu Novou levici plně zdiskreditovaly (naprosto nesmyslné zavraždění Aldo Mora, po kterém se v každém italském městě jmenuje nějaká ulice, a Hannse Martina Schleyera v Německu) otevřely cestu k nástupu Nové totality (tedy současné globální moci). Část bývalých vůdců Nové levice typu Javiera Solany či „Joschky“ Fischera se podělala a stala se vydíratelnými figurkami, které začaly podřizovat EU současné globální moci. EU společně s VB se pak po Trumpově návratu stala jejím „novým domovem“.
7. A to nejhorší jsem si nechal na závěr „bodového“ srovnání někdejších a nynějších událostí. Ve Francii ani mimo ni nedošlo k vyhodnocení příčin neúspěchu (v podstatě porážky) Žlutých vest. Už dávno mělo být naprosto jasné a zřetelné (clare et distincte), že bez vědecky podloženého ideového zázemí, které je schopné oslovit široké spektrum obyvatelstva (obsahující i přesně krokované návrhy reforem v klíčových oblastech společenského života, včetně ekonomiky) se nic nemůže podařit a nepodaří.

Jak to dopadne a co s tím?

V lepším případě to skončí „plichtou“. Slíbí se zlepšení ve školství, která budou realizována více než polovičatě, současná globální moc rozšíří svůj vliv o další kanónenfutr vydíratelných osob… Nestane se to nejhorší. Tím je nástup přímé totality ve Francii jako „příklad hodný následování“ v dalších zemích tak, aby EU s VB byly připraveny na Drang na Osten. Nebo se vývoj alespoň trochu posune k připomenutí: Lidi, ještě máte rozum…