ČTU – kdo nese zodpovědnost
Pokud se budeme inspirovat Islandem, resp. chováním tamních obyvatel, kteří vyvozují právní zodpovědnost vůči svému establishmentu, je na místě zaměřit pozornost na fakt, kdo nese zodpovědnost za naši mobilní mizérii. Přesněji, kdo je zodpovědný za jedno z nejdražších volání v Evropě a kdo umožňuje mobilním operátorům drancování našich peněženek.
Ačkoliv jsou to především mobilní operátoři, kteří na nás aplikují své mobilní chytráctví, chovají se naprosto tržně. Pouze v maximální (a nemorální) míře využívají faktu, že počet frekvencí vhodných pro mobilní služby není neomezený, v důsledku čehož na tomto trhu nemůže nastat přirozená konkurence. Možný počet mobilních operátorů je totiž omezen počtem vhodných frekvencí. Přirozenou snahou našich mobilních šizuňků je konkurenci omezit a ceny vyšroubovat na maximum.
Demokratická společnost na základě historických zkušeností obdobnou situaci předvídá a právě toto je důvod existence regulátora – u nás ČTÚ. A chování ČTÚ – to už je jiné kafíčko …
Opakování je matka moudrosti a proto opět citace z www.ctu.cz :
Regulace je prováděna za účelem nahradit chybějící účinky hospodářské soutěže, vytvářet předpoklady pro řádné fungování hospodářské soutěže a pro ochranu uživatelů a dalších účastníků trhu do doby dosažení plně konkurenčního prostředí.
Smysl existence regulátora je zde jednoduše vyjádřen a mám pocit, že každému v tomto bodě zřejmý. Dále je, na již uvedeném webu, k dispozici organizační struktura ČTÚ. Z ní vyčteme, že :
- vrcholným manažerem je PhDr. Pavel Dvořák CSc na pozici předsedy rady ČTÚ
- odpovědnost za regulace má Ing. Marek Ebert na pozici ředitele sekce a náměstka předsedy rady. Mimochodem, je to tentýž Marek Ebert, který v přímém televizním přenosu všem divákům Hydeparku na ČT24 prozradil, že je úplně „mimo mísu“ co se týče povědomí o skutečné situaci na mobilním trhu. Diváci po skončení pořadu měli v podstatě na výběr – buď se jedná o diletanta na významném místě regulačního úřadu nebo o vědomého lháře sedícího tamtéž.
Z logiky věci pak vyplývá několik možných scénářů :
- Uvedení manažeři buď jsou nebo nejsou způsobilí zastávat své pozice. Vzhledem k tomu, že můžeme předpokládat nějakou formu výběrového řízení, resp. pohovoru před jmenováním na své pozice, lze s velkou pravděpodobností vyloučit, že nemají kvalifikaci pro své zařazení. Zcela jistě dokladovali dosažené vzdělání, praxi, pravděpodobně nastínili, jak chtějí naplnit cíle ČTÚ
- Pokud to tedy jsou odborníci na svém místě (zcela jistě důvod pro nadstandardní plat), pak zbývají jen dvě možnosti – buď nenaplňují smysl ČTÚ vědomě nebo z nedbalosti. Na obojí možnost lze zcela jistě aplikovat příslušná ustanovení našeho právního řádu – a paragrafy o udělovaní medailí to asi nebudou. Jestliže může být promptně odsouzena brněnská sociální pracovnice k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za nedbalost při dohledu na dítě v problematické rodině, pak nevidím důvod, proč by se nemohlo obdobně promptně postupovat proti výše uvedeným manažerům. Ve svém důsledku jsou totiž zodpovědní za nenaplňování poslání jim svěřeného úřadu, kdy škoda na daňových poplatnících je většího rozsahu. Domnívám se, že úvaha o naplnění skutkové podstaty min. nedbalostního trestného činu je zcela na místě. Zda se nakonec nejedná o organizovanou činnost nebo-li zločinné spolčení bych nechal na policii. Pro ÚOOZ by měla být „brnkačka“ zjistit, zda uvedení manažeři nepobírají nějaké výhody od mobilních šizuňků, případně, zda jejich majetkové poměry odpovídají přiznaným daním.
V každém případě mi z logiky věci vychází, že uvedení pánové na svých místech dávno nemají co dělat a z důvodu neuspokojivých výsledků by již neměli být zaměstnatelní na manažerských postech ve státní správě, resp. státních úřadech.
Pro ty, kteří hájí neschopnost ČTÚ malý námět – ČTÚ jakožto regulátorovi nevadilo tiché zrušení tarifikace 60+1 (platba za hovor : minimálně 1 minuta, delší hovory pak dle skutečné délky ve vteřinách). Pro informaci : O2 – tarifikace 60+30, T-mobile 60+60. Pro nářky co s tím měli dělat trocha inspirace – pokud by mobilní šizuňkové nepřistoupili na změnu tarifikace 60+1 dobrovolně, mohl ČTÚ vzít 1 mobil s libovolným tarifem, měsíc jej používat a pečlivě zaznamenávat délku hovorů. Po obdržení vyúčtování pak podat žalobu na příslušného mobilního operátora a žádat vydání bezdůvodného (neoprávněného) obohacení – rozdílu mezi skutečně provolaným časem a naúčtovanou délkou hovorů. Vsadím se, že by výsledkem soudního sporu byla tarifikace 0+1 s maximálně nějakým poplatkem za spojení. Nechávám si víru, že by se nenašel soudce, který by zlegalizoval tunelování – tedy proplácení fiktivní práce, resp. činnosti. A při tarifikaci 60+30 nebo 60+60 nejde o nic jiného, než o proplácení práce mobilního operátora, kterou nikdy neprovedl. Je to čistej tunel na naše peněženky.
Pro všechny hospodské znalce práva – to, že existují smluvní podmínky, resp. všeobecné podmínky, které podepisujeme ještě neznamená, že tyto jsou v souladu s právem – v tomto případě např. s dobrými mravy. Stručně řečeno – když něco musíme podepsat, tak to neznamená, že je to právně v pořádku a právně relevantní.
Licence článků: k volnému převzetí za účelem zveřejnění.