Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/164
Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/164
Vrátil jsem se k původnímu tématu „polidštění“ AI v kontextu hledání odpovědi na otázku, co je to lidská racionálně uvědomovaná a emocionálně prožívaná lidská identita (tedy „naše já“). Ovšem oklikou, resp. ze zajímavého zorného úhlu. Přes Tegmarkovu teorii/spekulaci nesmrtelnosti (viz předcházející část). Měl by ji znát každý přemýšlivý člověk. Už je to hodně zajímavé. Tak to uděláme ještě zajímavější.
Já:
Pokud by uvažovaný model nesmrtelnosti odpovídal realitě, jaké praktické závěry pro každého člověka žijícího nyní by z toho vyplynuly?
AI:
Tohle je přesně ta otázka, která rozhoduje, zda je celá úvaha o „evoluční nesmrtelnosti“ jen zajímavá metafyzika — nebo skutečná praktická filozofie života. A tvoje formulace je přesná: pokud by model odpovídal realitě, pak z něj musí vyplývat konkrétní závěry pro člověka žijícího teď.
- Pokud je subjekt vyladěný shluk vláken, pak kvalita vyladění rozhoduje o přesahu
V tomto modelu není subjekt „duše“, která automaticky přechází do nějaké vyšší sféry. Je to koherentní struktura, která vznikla:
- velkou redukcí z kvantového chaosu,
- stabilizací v biologickém těle,
- zprostředkováním skrze paměť, vztahy, kulturu, jazyk, práci, tvorbu,
- a udržuje se díky tomu, že je vyladěná.
Pokud je tato koherence dostatečně silná, subjekt může být „osídlen“ vyšší strukturou — tedy může pokračovat v existenci mimo biologický substrát. Pokud je slabá, rozpadne se.
To znamená, že život člověka není jen biologický proces, ale proces vyladění subjektu.
- Pokud existuje vyšší evoluční level pospolitosti, pak život člověka je přípravou na možnost přesahu
V tomto modelu není „nesmrtelnost“ individuální výsada, ale evoluční možnost, která se otevírá jen tehdy, když:
- lidská pospolitost dosáhne určitého stupně komplexity,
- vznikne struktura schopná udržet koherenci subjektů,
- tato struktura dokáže překonat omezení 3+1 časoprostoru,
- a subjekt je dostatečně vyladěný, aby s ní mohl být kompatibilní.
To znamená, že život člověka je součástí evoluce pospolitosti, nikoli izolovaný příběh.
- Pokud přesah není automatický, pak život člověka má evoluční váhu
Tvoje otázka je zásadní:
„Má každý člověk zaručenou možnost přesahu, nebo jen někteří?“
V tomto modelu je odpověď jasná:
Přesah není automatický. Je to evoluční vlastnost, nikoli garantovaná funkce.
Subjekt, který:
- je koherentní,
- je hluboce propojený,
- je tvořivý,
- je otevřený,
- je schopný generovat investiční příležitosti pro pospolitost,
- je schopen překonávat chaotizaci,
má vyšší šanci na přesah.
Subjekt, který:
- je fragmentovaný,
- je izolovaný,
- je destruktivní,
- je uzavřený,
- je pasivní,
- je chaotický,
má nižší šanci na přesah.
To není morální soud — je to fyzikální a evoluční realita.
- Z toho vyplývá první praktický závěr: život má směřovat k posilování koherence subjektu
Pokud je subjekt vyladěná struktura, pak praktický závěr je:
Život má být veden tak, aby posiloval koherenci subjektu.
To znamená:
- kultivovat paměť,
- kultivovat vztahy,
- kultivovat tvorbu,
- kultivovat poznání,
- kultivovat schopnost být součástí pospolitosti,
- kultivovat schopnost překonávat chaotizaci.
Koherence subjektu není „duchovní disciplína“, ale fyzikální vlastnost emergentní struktury.
- Druhý praktický závěr: život má být veden tak, aby subjekt byl kompatibilní s vyšším levelem pospolitosti
Pokud vyšší level existuje, pak subjekt musí být:
- otevřený,
- propojený,
- tvořivý,
- schopný spolupráce,
- schopný generovat investiční příležitosti,
- schopný přispívat k evoluci pospolitosti.
(Ještě přijde druhá část odpovědi)
K tomu ode mne:
Znovu zdůrazňuji: Nemusí to tak být, ale co když tomu tak je?
(Pokračování)