Vize, jakou potřebujeme/1770
Vize, jakou potřebujeme/1770
V listopadu se tradičně konají tři konference na významná témata týkající se sociálního a ekonomického rozvoje k otázkám, při jejichž řešení se ukazuje přínos teoretických východisek ekonomie produktivní spotřeby. Mákl jsem si a připravil příspěvky na všechny tři. Zde jsou teze k podnícení diskuse na další konferenci (diskuse před konferencí je tradičně součástí její přípravy):
Jak by mohla a jak by měla fungovat skutečná věda o společnosti?/2
- Skutečná vědecká práce může probíhat jen na základě vědeckých škol:
– Pojem, na který se téměř zapomnělo, což je jedním z nejpřesvědčivějších dokladů úpadků současného stavu. Nové myšlenky se téměř vždy v dějinách vědy prosazovaly prostřednictvím vědeckých škol.
– Hodnocení vědy na univerzitách by mělo především vycházet z hodnocení činnosti vědeckých škol, které zde působí. To, že tomu tak není, je frapantním projevem toho, jak důsledně se brání tomu, aby nové myšlenky získaly oporu pro jejich využití v praxi.
– Univerzity se tak mění v nástroj duchovního ohlupování společnosti a líheň figurek dosazovaných do různých funkcí, aby sloužily jako nástroj konzervace neudržitelného, a tudíž se podílely na všeobecném úpadku.
- Základem prezentace výstupů vědy na národní a mezinárodní úrovni jsou vědecké konference:
– Dnes v logice orientace současné moci na devastaci duchovního života společnosti záměrně znehodnocované, pokud jde o evaluaci výstupů vědy, místo aby byly základem tohoto hodnocení, protože umožňují, aby se na tomto hodnocení přímo (tváří v tvář) svou účastí podílely desítky i stovky odborníků.
– Vědecké konference lze organizovat tak, aby se mohly stát efektivním kolbištěm střetu různých koncepcí, jejichž nositeli jsou vědecké školy. Uznávané vědecké školy by měly zastoupení na plenárních jednáních. (Zásadní rozdíl od hodnocení „kryptostrukturami“ záměrně sterilizujícími vědu, zneužívající monopol na hodnocení.)
– To, že dnes nejsou reprezentanty vědy pojmenovány zásadní otázky, které je třeba řešit, nejsou pojmenovány rozdíly v přístupech jednotlivých vědeckých škol, že nedochází k zásadním diskusím a polemikám mezi různými přístupy, je pro vědu stav nepřirozený či spíše syndrom rozpadu. Motor vědy se zadřel, resp. podařilo se ho natolik pošramotit, že se stává nefunkčním.
- Prvotním výstupem vědy o společnosti jsou papery prezentované jednotlivými školami, reprezentativní časopisy jsou prostředníkem mezi nimi a převodem stabilizovaných forem poznání do učebnic:
– Pro vědu o společnosti je zcela nepřirozené a proti ní směřují považování za základní uznaný výstup účelově sestavený seznam časopisů v „uznávané“ databázi. Každý monopol zahnívá a dochází ke zneužití jeho výsadního postavení, jak jsme tomu v této oblasti svědky.
– Jak lze v dynamickém světě považovat za hlavní přínosný výstup ten, který je přináší poznatky nejméně s dvouletým zpožděním?
– Každá vědecká škola působící na univerzitě či jako sdružení univerzitních týmů by měla být hodnocena zejména podle prezentace struktury svých paperů obsahujících nejnovější poznání a jeho praktické aplikace.
– V časopisech by teprve následně mělo být zveřejňováno to, co se stává obecně přínosným a může být postupně zařazováno do učebnic sloužících k osvojení dobově dosaženého základu poznání v daném oboru nejefektivnější cestou.
- Univerzity jsou zodpovědné i za kvalitu výuky na nižších stupních (potřebují kvalitní „materiál“):
– Proto připravují v rámci svých studijních programů i kvalitní pedagogy, což je aktuální zejména v technických oborech.
– Tím se dosahuje podstatného zvýšení nejen kvality základního a středního vzdělání, ale ti studenti univerzit, kteří jsou připraveni ke studiu na univerzitě, „táhnou“ i výuku na univerzitách k vyšší kvalitě.
Místo závěru: Utopie zplozená příliš bujnou fantazií? Nebo spíše zrcadlo ubohosti současného stavu? A komu současný stav vyhovuje? Případně – jaké důsledky může mít snaha o udržení stavu, která neznamená nic jiného než zrychlující se úpadek? Co nám (každému z nás) brání začít realizovat kroky ve směru nápravy současného stavu?
(Pokračování)