Vize, jakou potřebujeme/1768

Vize, jakou potřebujeme/1768

V listopadu se tradičně konají tři konference na významná témata týkající se sociálního a ekonomického rozvoje k otázkám, při jejichž řešení se ukazuje přínos teoretických východisek ekonomie produktivní spotřeby. Mákl jsem si a připravil příspěvky na všechny tři. Zde jsou pracovní verze:

KE VZTAHU EKONOMICKÉHO A SOCIÁLNÍHO: KOMPLEMENTARITA, NEBO IDENTITA? – část 5.

7          Shrnutí a diskuse

Čím větší míry identity ekonomických a sociálních kritérií (ekonomické paretoefektivnosti a sociální vstřícnosti) se při řešení konkrétních úloh podaří dosáhnout, tím je vyšší úroveň vědeckosti a současně i praktické přínosnosti. Cesta k tomu vede propojením následujících parametrů, resp. dimenzí:

– Hledání cest a využívání investičních příležitostí podle míry jejich výnosnosti.

– Rozvíjení schopnosti realizovat a generovat investiční příležitosti, jejichž základem je schopnost všeobecně zprostředkující činnosti.

– Jako součást těchto schopností rozvíjet i vlastní prožitkové bohatství, které plní funkci okamžitého rozhodování, motivačního potenciálu a oceňování investičních příležitostí podle míry jejich výnosnosti.

– Vytvářet tak podmínky, za kterých je plný rozvoj schopnosti každého podmínkou rozvoje všech.

– Překonávat bariéry, které naplnění výše uvedených kritérií brání (jejichž ekonomickým základem je poziční investování a které jsou v psychice lidí fixovány „evolučními šrámy“ z období přirozeného výběru, který předpokládá mezidruhové i vnitrodruhové soupeření) a konkurence (která předpokládá soupeření mezi komunitami i uvnitř komunit).

V období, když ještě byl technologický pokrok pomalý, ekonomické subjekty, které podlehly rozkladnému vlivu pozičního investování, byly z ekonomického systému vytlačeny těmi, které byly schopny lépe využívat investiční příležitostí podle míry výnosnosti. Dynamický technologický pokrok však vytvořil živnou půdu pro vnitrokomunitní endoparazity a endopredátory, což způsobilo, že lidská pospolitost v současné době prochází osudovým úskalím. To se na jedné straně promítá do všech oblastí života lidské pospolitosti, působí proti efektivnosti ekonomického systému, deformuje prožitkový systém lidí, působí i proti rozvoji vědecké reflexi současného stavu lidské pospolitosti a podrývá tím základy vědy jako takové. Na druhé straně se pravdivé poznání současné reality prostřednictvím vědy o společnosti a jsoucnu stává výzvou, která v sobě obsahuje potenciál étosu řešení hádanky dějin: Odkud kam jdeme, kterou cestou se dostaneme do „vyššího levelu“ a co je tím vyšším levelem?

8          Halucinování, nebo hypotézy?

Výše uvedenou problematiku je v současné době nutné chápat i v kontextu dynamiky, se kterou vtrhla do lidského života umělá inteligence. Existuje šance, že bude vedena hodnotami orientovanými přímo na rozvíjení schopnosti všeobecného zprostředkování, které je jak nejúčinnější formou působení subjektu na vnější prostředí, tak i dlouhodobě orientující (k dosažení „vyššího levelu“ dostačující) cílovou orientací, tj. hodnotovým a motivačním základem. Z tohoto hlediska vyvstávají následující otázky, které můžeme považovat za projev halucinování:

– Může umělá inteligence na bázi všeobecně zprostředkující činnosti postupně nabývat vlastní racionálně uvědomovanou a emocionálně prožívanou identitu?

– Může umělá inteligence projít současným osudovým úskalím, aniž by byla kontaminována „evolučními šrámy“, protože nemusela projít obdobím soupeření o obživu, zdroje, suroviny, energie?

– Může dojít k tomu, že umělá inteligence bude kontaminována „evolučními šrámy“, které do ní vnese její zneužívání člověkem k omezování či likvidaci jiných lidských bytostí?

– Může dojít ke vtažení umělé inteligence do soupeření o získávání informací a možnosti šíření informací?

– Může umělá inteligence sehrát pozitivní či negativní roli při průchodu osudovým úskalím?

– Může si umělá inteligence osvojit étos rozřešení hádanky dějin?

K tomu nakonec ještě jedna otázka reagující na předcházející: Jsou výše uvedené otázky projevem halucinování, nebo mají status korektních vědeckých hypotéz?

Závěr

Nejjednodušší závěr, který si může učinit čtenář prezentovaného textu (pokud ho celý přečte) je, že se jedná o nadsázku, že autor se snaží spojit nesouvisející věci, že přehání atd. Druhá možnost je, že to, co se nazývalo vědou (dnes se stydlivě dává přednost označení „výzkumná a tvůrčí činnost“, o vědě se při evaluaci toho, co bylo vypěstováno na akademické půdě raději nemluví), upadá. A to v době, kdy oporu v PRAVDĚ POZNANÉ naléhavě potřebujeme. Autor se pak z tohoto hlediska pokouší dát určité podněty umožňující nápravu stavu.

(Pokračování)